Botswana mezi modernitou a tradicemi
Ve zprávách ze světa, jež denně chrlí tiskové agentury, byste zmínku o africké Botswaně hledali s obtížemi. Pokud se vám přece poštěstí, najdete informaci typu, jaká se nedávno objevila v domácích médiích, o tom, že botswanský prezident Ian Khama, zapřisáhlý starý mládenec, do toho chce praštit a shání manželku.
Skutečnost, že seriózní zprávy z Botswany chybí, je sama o sobě dobrou zprávou, svědčí totiž o tom, že se tam „nic neděje“. Co není zajímavé pro žurnalisty, je příjemné pro tamní obyvatele, kteří si jistě nestěžují na to, že žijí v nejstabilnější zemi kontinentu.
Africký hospodářský tygr
Srovnáme-li to s Evropou, u vědomí všech rozdílů mezi oběma světadíly, je onen vnitro-zemský stát ležící v jižní části Afriky takovým místním Švýcarskem. Od získání nezá-vislosti v roce 1966, proměnou z britského protektorátu Bečuánsko, jím neotřásl žádný vojenský puč, občanská válka ani hladomor. Na africké poměry zcela ojedinělý je fakt, že tam nepřetržitě vládne demokracie.
Tamní region přitom nepatří k nejklidnějším: na jihu sousedí Botswana s Jihoafrickou re-publikou, zmítanou vleklou krizí po zrušení apartheidu, na severovýchodě pak se Zimbabwe ovládaným krvavým režimem Roberta Mugabeho. Zatímco Zimbabwe, které bylo ještě v še-desátých letech 20. století coby Rhodésie nazýváno obilnicí Afriky, se vinou katastrofické Mugabeho správy postupně proměnilo v jednu z nejchudších zemí planety, prošla Botswana vývojem právě opačným. Zatímco v době vyhlášení nezávislosti zaujímala s hrubým domá-cím produktem 70 dolarů na hlavu jednu ze spodních příček žebříčku životní úrovně ve světě, řadí se dnes mezi středně rozvinuté ekonomiky s takřka 15 tisíci dolary na hlavu.
O to, že je Botswana jednou z nejdynamičtějších ekonomik světa s růstem blížícím se deseti procentům, se zasloužila rozumná vládní politika, stabilní prostředí s nízkou míru korupce (dle organizace Transparency international se země dlouhodobě pyšní nejnižší mírou korupce na celém africkém kontinentu) i reálná, Brity inspirovaná nezávislost soudní moci na moci výkonné a zákonodárné, o níž si třeba v Česku můžeme dodnes nechat jen zdát.
K dobré hospodářské kondici nepochybně přispívá i značné nerostné bohatství země. Botswana je třetím největším výrobcem diamantů na světě, vedle toho disponuje ložisky nafty i uhlí, nalezišti mědi a niklu.
Prezidenti z rodu domorodých králů
Rozlohou 582 tisíc km² se země nachází kdesi mezi Ukrajinou a Francii, má však jen necelé dva miliony obyvatel. Za nízkou hustotou zalidnění stojí kamenitá poušť Kalahari zabírající kolem 70 procent území.
Od pouštní země lze, pravda, stěží očekávat, že se bude ve všem podobat alpskému Švýcarsku. Přetrvává v ní značná nerovnost životního standardu mezi městy a – tradičním africkým – venkovem i vysoká míra nezaměstnanosti. Zdaleka největším problémem je však AIDS: s takřka čtvrtinou obyvatel nakažených virem HIV je Botswana na samé špičce žebříčku postižených zemí, hned za nevelkým domorodým královstvím Svazijskem.
Botswana platí daň své poloze uprostřed epicentra nákazy: prvních devět nejpostiženějších zemí, kde nakažení přesahují deset procent celkové populace, leží právě na jihu Afriky. V posledních letech se však situace v této zemi výrazně zlepšuje a šíření viru se podařilo prakticky zastavit, i díky velkorysému vládnímu programu, jenž vedle osvěty a prevence obnáší bezplatné léky pro všechny nakažené.
Jestliže v Bostswaně od vyhlášení nezávislosti bez přerušení až dodnes vládne jedna strana, Botswanská demokratická strana, není to proto, že by měla ústavně – či jinak – pojištěnu vedoucí úlohu ve společnosti, nýbrž díky vysoké oblibě, jíž se těší i po čtyřiceti letech u moci. V posledních parlamentních volbách v roce 2009 tak získala pohodlnou většinu 53 procent hlasů. Na druhé příčce se umístila hlavní opoziční Botswanská národní fronta s necelými 22 procenty hlasů, na předposlední pak – s 0,05 procenty – Hnutí pro Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, jak zní název tamní komunistické strany (možná by se jím mohli nechat inspirovat čeští komunisté, jež senátor Štětina ustavičně bombarduje výzvami ke změně).
Současný prezident, 57letý Ian Khama, o jehož chuti se na stará kolena poprvé oženit psal český tisk, je synem Seretse Khamy, prvního prezidenta a zakladatele Botswanské demokratické strany, a pravnukem domorodého krále Khamy III., jenž si v roce 1885 vyjednal s Brity zřízení protektorátu Bečuánsko.
I zde může být jedno z tajemství úspěchu Botswanské demokratické strany: ve volbách projevují občané věrnost umírněným dědicům královského trůnu.
Xantypa, 1. 1. 2011
