Bezhlavý norský střelec zamotal hlavy ideologům

Martin Daneš

Kdo je Anders Breivik? Protimuslimský aktivista? Nacionalista? Křesťanský fundamentalista? Sionista? Svobodný zednář? Utajený fanoušek Václava Klause? Není vážně snadné politicky zařadit muže, který 22. července vytrhl Evropany z deštivým létem prodchnuté letargie dvěma po sobě jdoucími krvavými teroristickými útoky.

Informace, že tím, kdo nastražil bombu před vládní budovu v Oslu a pak postřílel desítky dětí na blízkém ostrově Utoya, nebyl žádný islámský radikál, nýbrž 32letý blonďatý Nor, jenž „vyhlásil válku“ přistěhovalcům, zaskočila nejednoho. Krátce na to se rozhořel mediální spor mezi stoupenci nejrůznějších ideologií, kteří morální zodpovědnost za Breivikův akt připisovali zpravidla svým ideovým odpůrcům.

Teroristův prominentní spojenec: média

Anders Breivik použil klasické metody všech teroristů: prostřednictvím ohavného masakru si zajistit celosvětovou publicitu a zápis do dějin.

Jde o tichý pakt, v němž jedna strana nenápadně slouží druhé. V touze zajistit si co nejvyšší sledovanost prahnou média po krvi. Deníky konfrontované s odlivem čtenářstva jsou popisům očitých svědků teroristických činů ochotny věnovat stále více stran, televize vystavené zostřené konkurenci jsou dramatickým záběrům zkrvavených obětí svolné vyhradit stále více minut vysílacího času. Každá strana a každá minuta navíc přitom zvyšují pravděpodobnost, že se kdosi rozhodne zobrazené hrůzy napodobit. Reklama zdarma láká a masivní světová reklama, byť obdařená negativním znaménkem, ještě víc: vždycky se najdou lidé, kteří pro ni budou z nejrůznějších důvodů ochotni učinit cokoli.

Inspirace Václavem Klausem i Svobodnými zednáři

Breivik svůj postup promyslel do nejmenších detailů. Před hromadnou vraždou, jíž se chystal dopustit, se patřičně zkrášlil, zašel k profesionálnímu fotografovi a výsledný snímek zavěsil na facebookový profil tak, aby titulním stranám novin, na nichž se měl brzy ocitnout, dodal svůj ideální portrét.

Těsně před činem též rozeslal e-mailem do všech koutů světa 1500stránkový manifest 2083: vyhlášení evropské nezávislosti. V něm shrnul své poselství o údajném ohrožení Evropy třemi zly: multikulturalismem, kulturním marxismem a kapitalistickým globalismem. Ve svém spisu, prošpikovaném citáty, se na dvou místech jmenovitě odvolává i na Václava Klause.

Do roku 2007 byl Breivik členem norské pravicově populistické Pokrokové strany; rozešel se s ní poté, co ji shledal ideově příliš měkkou.

Zajímavou a rouškou tajemství obestřenou kapitolou je příslušnost ke Svobodným zednářům, k níž se Breivik přihlásil a na Facebooku vystavil své foto v kostýmu zednářského mistra. Ivar A. Skar, velmistr lóže Svatého Jana a Svatého Olafa tří sloupů, vydal po atentátech tiskovou zprávu o Breivikově okamžitém vyloučení a zdůraznil, že během svého čtyřapůlletého členství se mladík v řádu nijak výrazně neangažoval.

Ve svém manifestu Breivik na adresu Svobodných zednářů poznamenává: „Respektuji jejich roli ve společnosti. Jsou vybranými zástupci a kurátory (ochránci kulturního dědictví), a plní tak nezastupitelnou úlohu. Máme se od nich čemu učit a měli bychom k nim (do jejich knihoven) chodit za studijními účely.“

Fanatismus nezná hranic

Breivik se rovněž přihlásil k členství v obnoveném templářském řádu. Cílem organizace má být obrana proti muslimům snažících se podmanit si Evropu. Nejen v souvislosti s řádem, který ve středověku podnikal křižácká tažení do Palestiny, označila norská policie Breivika za křesťanského fundamentalistu. Coby ideový spojenec Izraele v boji proti arabskému obklíčení bývá však rovněž vydáván za sionistu.

Zdá se, že je Breivikovi dobré vše, co nahrává jeho myšlence boje proti muslimské expanzi do Evropy. Lékaři poukazují na mužovu megalomanii a tvrdí, že jeho hlavním stimulem mohla být touha upozornit na sebe. To se mu skutečně podařilo za cenu 77 obětí bombovému útoku v Oslu a následné bezhlavé střelby na ostrově Utoya.

Z případu Breivik pro nás vyplývá následující poučení: na fanatismus nemá monopol žádná rasa, kultura ani náboženské společenství. Tak jako stoupenci džihádu představují početně zanedbatelnou, leč o to viditelnější – a bohatě medializovanou – skupinu v řadách muslimů, existují lidé neštítící se ničeho ve všech kulturách včetně té naší. Jeden fanatismus plodí druhý a ke svému růstu potřebují udržovat se vzájemně ve varu. To nechť neztrácejí ze zřetele všichni, kdo u nás píší o islámu.

Xantypa, 1. 9. 2011 (psáno 1. 8. 2011)

Zpět na výpis