Belgie se rozpadá. Už 180. rok.
Martin Daneš
V posledních týdnech píše mezinárodní tisk o hrozícím rozpadu Belgie. Dle žurnalistů se rozpadá zhruba každé dva roky a kdyby měly jejich předpovědi dojít rychlého naplnění, nezbyl by tak z malého státu dávno už ani trávník před bru-selským královským palácem. Na druhou stranu není v Evropě země rozklíženější mezi dva národy; ve srovnání s ní bylo Československo vzorem bratrské lásky mezi Čechy a Slováky.
Sever a západ Belgie obývají Vlámové, jejichž jazyk je dialektem holandštiny, jih a východ francouzsky hovořící Valoni. Země je od roku 1994 federací tří regionů: Vlámska, Valonska a hlavního města Bruselu. Aby to nebylo tak jednoduché, tamní federální systém vedle pojmu „region“ zná též pojem „komunita“ a vlastní vládou disponuje i německy hovořící komunita majoritní v devíti obcích východního okraje Valonska.
Vlámsko s dlouhou obchodní tradicí je bohatší a ekonomicky dynamičtější, Vlámové mají dnes navíc nad Valony jasnou početní převahu. Ve Valonsku převládal těžký průmysl, jenž byl páteří belgického hospodářství do počátku 20. století a na jeho konci za cenu prudkého nárůstu nezaměstnanosti takřka úplně zanikl. Na jedné straně je prosperující Vlámsko, na druhé Valonsko, jež se dosud nevzpamatovalo z bouřlivých přerodů uplynulých desetiletí. Vlámové proto vnímají Valony jako kouli u nohy a hlásají heslo „každý za své“.
Jak rozdělit Brusel
Dle mínění mnohých by se Belgie byla skutečně rozpadla, nebýt Bruselu, na nějž si činí nárok obě komunity. Při federalizaci země prosadili Vlámové hranice tak, aby se fran-couzsky hovořící hlavní město stalo enklávou uvnitř jejich území. Zrodil se složitý rébus v podobě frankofonního Bruselu obklopeného prstencem vlámských předměstí, jež obývá početná francouzsky hovořící populace, na některých místech dokonce většinová.
Nejnovější politická krize vypukla právě kolem uvedeného jablka sváru. Vlámové projevili vůli rozdělit nyní smíšený dvojjazyčný volební obvod Bruxelles-Hal-Vilvorde zahrnující Brusel s předměstími a rozkročený mezi dva regiony na dva jednojazyčné: frankofonní Brusel a vlámská předměstí. Proti návrhu ostře vystoupili Valoni obávající se faktické ztráty volebního práva pro frankofonní obyvatele okolí Bruselu a jednání o zákonu zablokovali. Na to zareagovali vlámští liberálové vystoupením z vládní koalice a 22. dubna byla vláda Yvese Leterme, vlámského křesťanského demokrata, nucena podat do rukou krále demisi. Od té doby jednají politici o odvrácení hrozby předčasných voleb. Krom problému hospodářské krize, jíž politická nestabilita „svědčí“, převezme Belgie 1. července vedení Evropské unie a absence vlády s jasným mandátem by oslabila její pozici i manévrovací prostor.
Politický kompromis mezi oběma tábory je zatím v nedohlednu. Vlámové nadále trvají na rozdělení dvojjazyčného volebního obvodu na dva jednojazyčné a nabízejí za to Valonům jakési kompenzace. Valoni, v defenzívě, o tom nechtějí ani slyšet. Vítězstvím by se vlámští příznivci nezávislosti ocitli o krok blíže vytouženému cíli, neboť nová hranice by potvrdila „demarkační čáru“ mezi oběma komunitami a frankofonní oázu Brusel by šlo později snadno rozpustit v okolním vlámském prostoru.
Valoni, táhněte domů!
A válka o strategické území bruselské aglomerace zuří tvrdě. Jedna rodina frankofonních Bruselanů si chtěla koupit dům v předměstském Dilbeeku, výbor územního rozvoje Vlám-ského Brabantu jí to ale zakázal s poukazem na to, že s obcí nemá dostatečné „rodinné, sociální ani ekonomické vazby“. Úředníci tím jen doslova a do písmene naplnili literu „Wooncode“, nedávno přijatého vlámského bytového zákona zavádějícího legální diskri-minaci těch, kdo shánějí bydlení na území regionu a nehovoří vlámsky. Etnické čištění? Ano, i když v belgické, „soft“ podobě.
Belgický humorista vydávající se za konzula Pobřeží slonoviny zavolal na radnici v Dilbeeku, oslovený úředník se s ním však zdráhal mluvit francouzsky s odvoláním na zákaz shora. Pro úplnost je zde nutno dodat, že zatímco většina Vlámů hovoří plynně francouzsky, jen něco málo přes deset procent Valonů ovládá holandštinu.
Belgie vznikla v roce 1830 odtržením jižních katolických území od tehdejšího nizozem-ského království. Dlouho v ní měli navrch Valoni a dominantním jazykem byla francouzština. Před lety se situace obrátila a Vlámové si dnes vychutnávají svůj revanš. Na rozdíl od Valonů se s Belgií ztotožňují jen pramálo, jako kdysi Slováci s Československem. Vypadá to, že rozpad země je vskutku nevyhnutelný. Jeden z rozhodujících střetů, bitva o Brusel, právě probíhá.
Xantypa, 1. 6. 2010
