Asijské žraločí hody konferencí CITES nekončí
Martin Daneš
S mořskou faunou a flórou si dělejte, co se vám zlíbí, na pevnině s úctou obcházejte alespoň ty slony. Tak by se daly s jistou nadsázkou shrnout závěry konference CITES (Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin), která se konala v březnu v katarském hlavním městě Dauhá.
Mezinárodní dohoda CITES byla podepsána v roce 1973 ve Washingtonu a v platnost vstoupila o dva roky později. Jejím cílem je dbát na to, aby „mezinárodní obchod se zvířaty a rostlinami neohrozil přežití druhu, k němuž patří“. Dohoda je právně závazná pro všechny signatářské země, jichž nyní sdružuje 175. Na seznamy ohrožených druhů CITES se do dnešní doby dostalo na pět tisíc zvířecích a 28 tisíc rostlinných druhů.
Zatímco alternativní seznamy ohrožených druhů se neustále rozšiřují o nové položky, nedávná katarská konference CITES ten „oficiální“, jejž má ve výhradní gesci, nijak zvlášť neprodloužila. Proč? Stručná odpověď zní: kvůli ekonomickým a obchodním zájmům někte-rých zemí.
Mlaskajíce, delegáti se rozhodovali, jak volit
Hlavní střetnutí na třináctidenní konferenci probíhalo mezi Evropou a Spojenými státy na jedné straně a neformální skupinou stoupenců svobodného obchodu se zvířecími produkty pod vedením Japonska na straně druhé. Svou národní delegaci přijely z Tokia podpořit četné cechovní organizace, zejména rybářské, a na místě rozvinuly mohutnou propagační kampaň. Návštěvník se mohl kupříkladu dočíst zajímavé informace o tom, jak lze zužitkovat žraločí maso, kůži, kosti, ploutve a zuby. Vedle marketingově zdatných japonských lobby byli v Dauhá přítomní zástupci světových ochranářských sdružení takřka neviditelní. Máme se od nich co učit, přiznal sebekriticky jeden z nich.
Krom klasického slovního přesvědčování použili zástupci vlády v Tokiu i mnohem materiál-nějších argumentů. U bazénu v hotelu Sheraton, kde se konference konala, uspořádala drahou recepci pro pozvané. Podávaly se tam delikatesy z masa zvířat prosazovaných k zařazení na seznam CITES. Delegace zemí aktivně se zasazujících o nové zákazy pozvánku na party nedostaly, zato ji obdrželi všichni ostatní.
„O hlasování naší delegace vám říct nic nemůžu, co ale říct můžu, je to, že místní sushi se rozplývalo na jazyku!“ sdělil se smíchem reprezentant Tanzanie dopisovatelce francouz-ského deníku Le Monde.
Zambijci a Tanzánci neprodají své kly
Soustředěné úsilí několika desítek zemí vedených Japonskem nevyšlo nazmar a z druhů navrhovaných k zápisu na seznam CITES prošel na konferenci jen nepatrný zlomek.
Vůbec nejzklamanější mohli být ochránci podmořské fauny a flóry. Nepodařilo se prosadit ochranu ohrožených korálů. Odpůrci zákazů přehlasovali návrh na zařazení dvou žralouků na seznam CITES, kladivouna a žraloka dlouhoploutvého, jejichž populace vinou lovu za poslední léta citelně prořídla, podle některých odhadů až o 80 procent. Neprošly ani návrhy na restrikce obchodu s tuňáky, jehož některé druhy mají být v ohrožení. Žraloci a tuňáci patří v severovýchodní části Asie k nejoblíbenějším pochoutkám a jejich lov a prodej jsou významné hospodářsky i z hlediska zaměstnanosti. Jedním z hlavních problémů, na něž poukazují ochránci přírody, je extenzivní rybolov, při němž se do obřích sítí nachytá vše živé, a dochází tak ke „globálnímu“ decimování druhů.
Přesuneme-li se na souš, spadl v Dauhá pod stůl zejména návrh na zákaz obchodování s ledními medvědy, v názoru na nějž se nedokázaly shodnout ani ekologické organizace a do vzájemného střetu se dostaly Spojené státy s Kanadou: zatímco USA byly iniciátory návrhu, Kanada jim oponovala mimo jiné poukazem na tradici zpracovávání kůže ledního medvěda domorodými Inuity. Tání ker navíc tohoto savce ohrožuje údajně mnohem více než sám lov.
Jediným významnějším úspěchem konference je fakt, že neprošel návrh Tanzanie a Zambie na dočasné uvolnění obchodu se slonovinou. Zástupci těchto dvou afrických zemí se dušovali, že jim jde pouze o vyprodání existujících zásob, nebylo jim to ale nic platné. Rozhodla vehementní opozice delegací dalších afrických zemí s významnou sloní populací, například keňské. Všechna předchozí povolení tohoto typu měla vést jen k dalším vlnám pytláckých útoků, proti nimž tamní vlády horko těžko bojují i za normálních podmínek.
Xantypa, 1. 5. 2010
