Topolánek porazil na body Milouše Jakeše

Martin Daneš

Pád Mirka Topolánka, druhého z historických lídrů ODS, v lecčems připomíná pád předposledního z generálních tajemníků KSČ Milouše Jakeše. Tak jako po Topolánkově neformálním rozhovoru s šéfredaktorem gayčasopisu, jejž kdosi natočil a poté zveřejnil, přetekla členům vedení ODS trpělivost s jejich šéfem, pochopilo vedení KSČ po Jakešově interním projevu ke spolustraníkům v létě 1989 na Červeném hrádku, tajně natočeném a posléze zveřejněném, že je Miloušova pozice v jejich čele neudržitelná. Kabinetní jednání o Jakešově nástupci trvala několik měsíců a skončila pádem komunismu, na Topolánkův proslov zareagovala ODS, nervózní z nadcházejících voleb, po pouhých pár dnech jeho odvoláním de facto z čela strany.

V čem byly oba proslovy – Jakešův i Topolánkův – tak politicky korozivní? V tom, že se v něm oba státníci projevili jako svérázní lidoví myslitelé, čeští filozofové pepíckého typu. Komentovali důležité otázky života společnosti, a nebáli se přitom zabrousit do oblasti me-tafyziky. Zatímco Jakeš vynikal zejména v detailech, třeba tím, že si pletl některé termíny jako „bojlery“ s „brojlery“, Topolánek se dostal o něco dál hloubkou reflexe. Myšlenkové perly typu „(homosexuál) Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, uhne; ten Fischer, to je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív“, pronesené šéfem ODS v rámci žoviální debaty s editorem čtyřprocentního magazínu, v Jakešově projevu ani při nejlepší vůli nenalezneme.

Všem politologům pracně spekulujícím o tom, proč se vedení ODS zbavilo svého šéfa v nej-nevhodnější chvíli, je tak třeba říci: udělali to poté, co jim došlo, že se Topolánek v očích Čechů definitivně proměnil ve směšnou figurku. A směšné figurky nikdo, nejen Češi, nerad vidí v čele vlastního státu.

Nejbližší měsíce ukáží, zda uvedená paralela bude pokračovat i v případě stran obou rytířů ducha a zda podobně jako Jakešova KSČ před dvaceti lety neskončí ODS v propadlišti dějin.

Osobně bych to tipoval tak padesát na padesát.