Tajnosti z nádražního tlampače
Martin Daneš
Tajná kniha. Paradoxní název pro nový best-seller Ireny Obermannové, jehož obsah – autorčin údajný loňský románek s Václavem Havlem okořeněný popisy několika souloží – díky příslušnému mediálnímu poprasku pronikl k uším milionů Čechů.
Název však není jediným paradoxem provázejícím knížku, která se nedávno objevila na pultech knihkupectví. V reakci na otázku, zda jsou v ní popisované děje pravdivé, autorka obratně mlží: „Pravda v literatuře nemusí být faktická. Spisovatelé si na rozdíl od novinářů mohou vymýšlet.“ Jakých čar je Obermannové třeba k proměně lži či prostého kalkulu v literární pravdu? Není to zas až tak složité: stačí je rozepsat do sta a více stran, nechat svázat, opatřit tvrdou obálkou a literární pravda je na světě.
Udělat definitivní tečku za tou věcí bohužel nepomohou důvěrné informace z kruhů exprezidentových přátel, podle nichž se loni Havel se zmíněnou autorkou vážně stýkal. Literární kritik Jiří Peňás v Lidových novinách zcela neliterárně přiznal svůj šok nad tím, že „to“ Havel dělal s Obermannovou, načež svému idolu poskytl rozhřešení: „Každý hledá své štěstí, jak jen může, a pokud ho Václav Havel stále nalézá, pak mu ho lze jen přát.“ Amen.
Co z oné mlhoviny zaručených zpráv a literárních pravd nakonec prokazatelně zbude? Skutečnost, že Tajná kniha od prvních dnů bortí žebříčky knižních prodejů. Aby bylo jasno: o tohle zde od počátku šlo, mnohem spíš než o literaturu.
Závidět úspěch a zisk může přesto Obermannové jen nepřející Čecháček. Mějte na paměti, jakou cenu za ně musela tahle paní zaplatit!
Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 21. 9. 2011
