Společně proti krizi

Když jsem loni začátkem října na tomto místě psal o světové hospodářské krizi, česká vláda se naparovala: na Západě prý zbytečně straší a pokud tam mají nějaké problémy, nás se to příliš nedotkne. Premiér tenkrát ještě neměl svůj NERV a poradci ze čtvrté cenové, nevyčerpatelná studnice nápadů na super kameňáky pro Poslaneckou sněmovnu, o žádné krizi nic neslyšeli. Od té doby uteklo hodně vody a všechno je jinak: NERV varuje před bezprecedentním poklesem na letošní rok, premiér nasadil ustaraný výraz a Václav Klaus chytil chřipku, kterou se chystá přechodit. Krize pronikla už i do čtvrté cenové, kde se skloňuje ve všech pádech; kdo chce být třeskutě originální, musí si najít jiné téma.

Sledovat loni na podzim první opatrné reakce české vlády byl zážitek pro skutečné fajnšmekry. Pravicoví hodnostáři, zmítaní pochybnostmi, dlouho váhali, jak se k celé věci postavit: ze školních lavic si v souvislosti s pojmem krize matně vybavovali, jak „Masaryk nechal v Mostě střílet do dělníků“, i usoudili, že ani oni nesmějí v podobné situaci působit jako měkkoty. A tak v době, kdy evropští státníci slavnostně slibovali pomoc krizí nejohroženějším nízkým sociálním skupinám, český premiér na otázku novináře, jak se vláda chystá čelit krizi, bezelstně odtušil, že si pohlídá zneužívání sociálních dávek. Jaké je obsesivní téma české pravice, si člověk nejlépe ověří z diskusních fór domácích zpravodajských webů, kde anonymní, z řetězu urvaní nickové s nenávistí přímo leninskou bez ustání hromují proti „sockám“. 

Dnes konečně máme NERV i vládní protikrizový plán, a tak si všichni – my socky i ti ostatní – chytněme klobouky v naději, že tím tobogánem projedeme bez velké újmy.

Metro, 25. 2. 2009