Pirati z internetu
Martin Daneš
Pisu tenhle text na vypujcenem notebooku, kde je jen polska a francouzska klavesnice. Polska proto, ze majitelka je Polka, a francouzska proto, ze oba dva zijeme v Parizi.
Co se stalo? Vcera vam takhle surfuju po internetu, kdyz nahle vsechno zmizi a na monitoru se objevi stranka s hlavickou Narodniho cetnictva a francouzskym statnim znakem. Pod nimi stoji psano:
Zaznamenali jsme nasledujici prestupky:
– stahovani pornofilmu s nezletilymi za ucelem dalsiho sireni
– uzivani nelegalniho software
– sdileni adresaru porusujicich autorska prava
– spamy.
Uhradte pokutu 200 eur a do 24 hodin vam pocitac odbklokujeme. V opacnem pripade vam jej dame soudne zabavit.
Ve Francii uz pres tri roky plati velmi prisny zakon proti internetovemu piratstvi. V prvni chvili tak ve mne hrkne: Dostali me…
Potom me napadne: Vzdyt ja zadna detska porna nestahuju! A proc na te strance chybi kontaktni udaje a dole je pouze kolonka k online platbe?
Rano bezim do nejblizsi pobocky mého operatora. Mlady muz, jemuz jsem zevrubne vylicil svuj problem, na mem internetovem pripojeni neshleda zavadu. „ONI si ale sit monitoruji po sve linii,“ dodá a zkoumave na me hledi. Pro kazdy pripad me posila na policii. Na policejnim komisarstvi o nicem nevedi a radeji me odkazuji na cetniky. Na cetnicke stanici mi konecne sdeli: „Nic neplatte, je to podvod, vime o vsem!“
Po umornem behani ulicemi Parize se vracim domu. Mou ulevu zkali pohled na monitor pocitace, kde stale hnizdi onen hrozivy formular znemoznujici mi provest jakoukoli operaci.
Co by se asi stalo, kdybych tech zatracenych 200 eur zaplatil?
Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 1. 2. 2012
