Nezesměšňujte se před Francouzi
Martin Daneš
1. července otevřela Francie svůj pracovní trh občanům nových členských zemí unie, tedy i nám Čechům. Těm, kdo balí kufry, hotovíce se šířit dál na západ věhlas zlatých českých ručiček, i obyčejným turistům toužícím po výstupu na Eiffelovku nabízím pár užitečných rad, jak se vyhnout nedorozuměním zaviněným neznalostí místního prostředí.
Do parků nechoďte obutí v sandálech – cesty jsou vysypány jemným pískem. Neotáčejte pohoršeně hlavu za muži, kteří se na ulici vzájemně ocicmávají; to nejsou homosexuálové, jsou to Francouzi uvyklí tomu, aby i vítání a loučení mělo jistou formu. Potřebujete-li si nakoupit, učiňte tak před sobotním večerem: odbory mají v té zemi doposud svou váhu a o nedělích se nepracuje. Musíte-li přestupovat v pařížském metru, připravte se na možnost, že si právě ujetou vzdálenost zopakujete při tápání podzemní spletí chodeb (pokud už nemůžete dál, prahnouce po čerstvém vzduchu, sledujte modré tabule!). V případě, že někoho nakopnete na chodníku, zvolejte nahlas „Pardon!“ a vše je smazáno – za podmínky, že vaše „r“ zavrčelo jako řehtačka. Nemíníte-li riskovat zažívací obtíže, neobjednávejte si v kavárnách francouzské pivo do půllitrů; to není rozmar, že je místní pijí pomalu a po 25 cl. Zapředete-li hovor s domorodcem, začněte tím, jak se máte skvěle (zrovna tak jako váš protějšek), a zbytek debaty můžete věnovat nářkům nad chmurnou atmosférou doby. Pozvou-li vás k někomu na večeři, počítejte s tím, že na každé polknuté sousto připadne deset až patnáct vět.
A nejdůležitější rada na závěr: nechcete-li vypadat jako někdo, komu čouhá sláma z bot, nekrájejte před Francouzem bagetu nožem: bageta se nekrájí, bageta se láme!
Metro, 28. 7. 2008
