Masakr motorovou pilou
Martin Daneš
Strůjci všech iniciativ volajících po výměně politiků mohou být spokojeni: voliči je vyslyšeli. Spíše než k defenestraci se však uchýlili k čemusi nápadně připomínajícímu masakr motorovou pilou. V sobotu, ještě před konečným vyhlášením výsledků, jsme tak ztratili čtyři stranické lídry včetně samotného volebního vítěze.
Za ohlušujícího řevu cirkulárky padaly k zemi hlavy Jiřího Paroubka – za 13. důchody, předvolební trumf imponující důchodcům a štvoucí všechny ostatní; Cyrila Svobody – za jeho úžasnou schopnost budit antipatie; Ondřeje Lišky – za Kateřinu „biomasu“, Martina „úspornou žárovku“ i „polibek smrti“ od Václava Havla; Miloše Zemana, u něhož se léta po vydání jeho knižního bestselleru definitivně potvrdilo, že se v politice pořád jen mýlil.
Vládu teď bude sestavovat náhradník nedávno odstřeleného šéfa strany, která nejenže ve volbách nevyhrála, ale utrpěla v nich svůj historický debakl. Po jeho bok se už tlačí lídři dvou před rokem zcela neznámých uskupení, nastupující politické hvězdy (možná, že komety). Karel Schwarzenberg vyhrál u mládeže díky tomu, že je tak svůj, tak jiný, zkrátka „trendy“: v televizi se legračně šklebí, a do toho si roztomile „knížecky“ šlape na jazyk. Radek John se svým očistným receptem uspěl navzdory tomu, že coby osobnost veřejně známá přesně třicet let je bezkonkurenčně nejstarším z českých „dinosaurů“.
Král je mrtev, ať žije král!
Metro, 19. 5. 2010
