Kdybych byl poradcem

Lidé míní, že se naši politici chovají nemožně, a já s nimi. Pohled na turecký bazar, jejž připomíná nejedno parlamentní klání, zvedá občanům hladinu adrenalinu v krvi, a poškozuje tak obraz jednotlivců i politické třídy jako celku. V roli mediálního poradce bych každému z nich dokázal poradit, jak vcelku jednoduše vylepšit svou mediální image. Kdybych byl poradcem premiéra Topolánka, psal bych mu projevy výhradně foneticky, aby v přímo přenášeném chvalozpěvu na Václava Klause nevyslovoval laudatio s „t“ a někdo si pak o něm třeba nemyslel, že vlastně ani moc neví, co čte. Dbal bych též úzkostlivě na to, aby měl vypnutý mikrofon ve chvílích, kdy zrovna nemá projev, a čas od času mu jej vypnul i během projevu (následně by se vše hodilo na technickou poruchu). Být poradcem Jiřího Paroubka, poradil bych mu, aby na každou novinářskou otázku nezačínal odpověď slovy „Tak já si myslím, že…“ Pokud na dotaz, jaké je hlavní město Česka, odvětí „Tak já si myslím, že je to Praha“, může to vypadat, jako že si – bez Dimuna po ruce – některými informacemi není zcela jist, když ale na otázku, kdo je prezidentským kandidátem sociální demokracie, odpoví „Tak já si myslím, že naším kandidátem je Jan Švejnar“, mohou to ti vrtkavější z členů poslaneckého klubu ČSSD typu Evžena Snítilého interpretovat, že to s tou jeho podporou není zas až tak horké, a při hlasování zvednout ruku pro Klause. Jedna drobná formulační nepřesnost pak může mít nedozírné následky.

Kdybych byl manželem Jany Bobošíkové, poradil bych jí, aby přijala komunistickou nominaci do druhé prezidentské volby; lukrativní křeslo v Evropském parlamentu téměř najisto neobhájí, a pozdější nabídka dvou nenápadných židlí v prezidentské kanceláři by tak (mně i jí) celkem bodla.

Kdybych byl poradcem Václava Klause, řekl bych mu: Dělejte všechno jako dosud, Vaše Dokonalosti, jen si, prosím, během projevu šéfa koaliční strany před televizními kamerami račte neťukat na čelo. Být poradcem Jana Švejnara, zaťukal bych si na čelo a řekl: To je v tom Michiganu vážně taková nuda, že jste si musel TÍMHLE zpestřovat život, pane profesore?

Metro, 17. 2. 2008