Genius loci
Martin Daneš
Po chodbách sídla Českých drah jsem kráčel několikrát a tužka na zem mi tam nikdy nespadla. Mohu tudíž jen těžko potvrdit nebezpečí, o němž hovořil odborový předák Jaromír Dušek; jak se znám, žádný místní homosexuál by mého shybu nezneužil. Cítil jsem tu však genia loci, ospalou atmosféru „ústředí všech ústředí“, ÚV KSČ, jenž v budově do roku 1989 sídlil: z obřích kanceláří s vysokými stropy vycházejí spokojení, růžolící, v šedých odstínech odění a vláčně se pohybující úředníci, jejichž výlučnou misí na první pohled je zalévat kytky ve vlastní kanceláři.
Pár lidí z vedení Českých drah rovněž znám, většinou zprostředkovaně. Všichni jsou shodou okolností homosexuálové. Svůj výrok, že jich je tam 96 procent, mínil nejspíš Dušek v lehké nadsázce. O tom, kolik desítek procent to bude ve skutečnosti, spekulovat nechci, ředitelem Žaludou zmiňovanou „kvalifikaci“ coby hlavní kritérium výběru kandidátů si nicméně lze vykládat různými způsoby.
A nyní to podstatné: je vcelku jedno, jaký výtah pány z početného managementu Českých drah vynesl do jejich seslí, důležitější je jejich efektivita. A ta se dle mého názoru limitně blíží nule. Audit státního kolosu by byl vysoce žádoucí. Následovalo by propuštění zhruba poloviny šéfíků z ústředí.
Jezdíte-li vlakem a nechápete, proč je o tolik dražší než autobus, třebaže služby jsou jako z předchozích staletí, vězte, na co si připlácíte, a dokonce hned dvakrát, jednou při samot-ném zakoupení jízdenky, podruhé při odvodu daní, z nichž se zatahují mnohamilirdové deficity Českých drah: na osazenstvo spícího zámku nad „Husákovým tichem“.
Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 10. 3. 2010
