EU versus Švýcarsko
Martin Daneš
Kdo uvěřil, že přímá volba prezidenta pomůže české demokracii, žije v říši pohádek. Mám dokonce pocit, že tohle téma slouží coby vějička pro občany nespokojené se stavem domácí politiky. Vějička, říkám, protože cesta ke zlepšení tudy rozhodně nevede.
Je smutnou skutečností, že se (nejen) evropské zastupitelské demokracie do značné míry vymkly z rukou voličů. Politická korupce dnes nebují jen v Praze, nýbrž i v Madridu, Paříži či Bruselu a „zástupci lidu“ si více či méně dělají, co chtějí, bez ohledu na přání a tužby lidí.
V praktické politice levice a pravice, jejichž zástupci se při televizních debatách tváří nesmiřitelně (a po zhasnutí kamer si společně zajdou na cigárko), panují rozdíly povýtce kosmetické. V ekonomické sféře všichni aplikují neoliberální recepty. A nejdůležitější rozhodnutí se beztak dávno pečou na půdě Evropské unie, nad níž nemají voliči kontrolu. Evropa se nadále integruje shora, proti vůli Evropanů: odmítne-li členská země v referendu novou smlouvu posilující pravomoci Bruselu, je za dva roky pod směsí výhružek a slibů (už od dob Bismarckových se tomu říká politika cukru a biče) přinucena k tomu, aby v reparátu řekla „ano“.
Na druhé straně je Švýcarsko, které do Evropské unie nejenže vstoupit nechce, ono tam, prosím, ani nemůže! Tamní systém kombinace prvků zastupitelské a přímé demokracie brání prosazení nějakého politického rozhodnutí proti vůli občanů. Že je Švýcarsko prosperující zemí s mírou korupce blížící se nule, je vcelku dobře známo; o přímé souvislosti s místním politickým systémem se hovoří už méně, vlastně vůbec ne. Nejdiskrétněji o tom mlčí elity ostatních evropských zemí, které se modlí, aby lidé nedejbože u Švýcarů nezačali hledat inspiraci.
Problém současné zastupitelské demokracie je strukturální, neboť v éře postupující globalizace moci stávající kontrola politiků zdola zdaleka nepostačuje. Politické systémy naléhavě potřebují pořádný lifting ve formě převzetí více prvků přímé demokracie. To, zdá se, tuší demonstranti z Madridu, Londýně i New Yorku.
Poznámka pro Čechy: přímá demokracie – přes shodu adjektiv – se opravdu nerovná přímé prezidentské volbě, nýbrž institucionalizovanému referendu. I české neduhy by vyléčila inspirace Švýcarskem, kde prezident a další politici nestojí nad panem Vomáčkou, jsouce pouhými vykonavateli páně Vomáčkovy vůle.
Politická třída se přirozeně nebude ochotna jen tak zříci svých výsad. O jejich zrušení nám nezbude než se postarat sami.
Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 12. 10. 2011
