Dost bylo Klause

Ještě nedávno se zdálo, že bude prezidentská volba „zívačka“. Vedle prezidenta Klause, kandidáta na své následnictví, nebyl na obzoru nikdo, kdo by mu byl s to obhajobu alespoň znepříjemnit. Pak přihrál Bursík Paroubkovi neznámého Američana Švejnara a dnes tu máme vyrovnaný duel; premiér Topolánek se dokonce ocitl v lehce stresující pozici jediného lídra parlamentní strany přejícího si Klausovo znovuzvolení.

Na první pohled vypadá Švejnar jako Klaus přes kopírák: lehce kožený profesor ekonomie, jenž má ekonomku i za ženu. Při bližším zkoumání vystoupí na povrch významné rozdíly: zatímco Klaus hájí domácí status quo a zejména 90. léta, nenechá na nich Švejnar nit suchou. Prezident hraje svou oblíbenou roli samolibého mudrce, který všechno ví a o všem už napsal knížku, Švejnar si kvůli kontrastu střihl úlohu smělého outsidera, který si troufá veřejně zpochybňovat mudrcovu erudici; že to mudrcovi nevoní, dokládá jeho úporná snaha vyhnout se přímé konfrontaci s vyzyvatelem.

Švejnarovým trumfem je jeho neprovázanost s českou politikou. S nadstranickostí prezidenta Klause je to horší. Opozice mu vyčítá mnoho věcí a v jedné má pravdu: poslance ČSSD Pohanku a Melčáka vehnal po posledních volbách do náruče ODS i on tím, že po zamítnutí první Topolánkovy vlády sněmovnou jmenoval Topolánka nestandardně premiérem zas. Dle úzu zavedeného v parlamentních systémech po neúspěšném pokusu šéfa vítězné strany voleb o sestavení vlády pověří hlava státu dalším pokusem předsedu druhé nejsilnější strany. Rovněž Klausovo sériové vetování zákonů premiéru Paroubkovi před volbami a akceptování všech Topolánkových napovídá, že prezident neměří všem stejným metrem. 

Po „sarajevském atentátu“ v roce 1997 přišla pražská média s heslem Dost bylo Klause! Nálada ve společnosti byla tehdy vůči čerstvě sesazenému premiérovi o něco vstřícnější, zejména díky rozšířenému názoru, že ho zradili nejbližší. V současnosti nás Klaus z různých vrcholných mocenských pozic poučuje o svých pravdách už devatenáctý rok a existuje vysoká pravděpodobnost, že by jej v případě přímé prezidentské volby neznámý Jan Švejnar poslal do výslužby; zítra k tomu budou mít jedinečnou příležitost poslanci a senátoři.

Metro, 7. 2. 2008