Defenestrace bez záruky
Martin Daneš
Coby tápající občan studuji všemožné iniciativy rostoucí u nás jako houby po dešti a do-poručující, koho a jak na konci měsíce volit. Na první pohled mě zaujala ta „defenestrační“, podle níž mám vhodit do (volební) urny lístek libovolné straně, na němž předtím zakroužkuji poslední čtyři kandidáty (nebo pátého až osmého odzadu, půjdu-li hlasovat v sobotu). Podle volebního zákona kandidát s alespoň pěti procenty preferenčních hlasů automaticky pře-skočí ostatní a vyšvihne se na první místo. Tihle anonymové z chvostu kandidátek jsou prý obyčejní lidé jako my. Budiž, že je někdo obyčejný ale ještě neznamená, že není stejně hloupý a všeho schopný jako jednička zubící se na mě z volebních plakátů!
Další iniciativy radí nevyměňovat pouze politiky, ale celé strany a dát hlas některé z těch malých. Jenomže jakou z té více než dvacítky vybrat, a neklepat se přitom strachy, že můj hlas propadne vinou osudné pětiprocentní klauzule? Snad piráty: pokud se nedostanou do sněmovny, mohli by na protest unést některý z vltavských parníků a vyhlásit tam nezávislou republiku.
Škoda, že vedle nepravých pirátů a jednoho autentického knížete nekandidují i blaničtí rytíři. Jen u nich bych měl jistotu, že po volbách nenadřadí své osobní zájmy nad zájmy celku.
Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 5. 5. 2010
