Černý humor v Bruselu
Martin Daneš
Když jsem zde posledně předpověděl, že bude kolem českého předsednictví EU veselo, netušil jsem, že až tak a tak brzy. Vystavením díla „27 evropských výtvarníků“ v Bruselu vláda zdá se chtěla konkrétně naplnit svůj slogan Evropě to osladíme, záhy nahrazený neméně zdařilou slovní hříčkou Sladíme Evropu. Při inauguraci skládanky vicepremiér Saša Vondra podezřele ochotně přislíbil odstranit části, jež by urazily některé národy. Týden poté, zahalením „tureckého záchoda“ Bulharů, odstartoval kabinet happening jejího dílčího cenzurování. Legrace na pokračování.
Není příliš těžké vystopovat umělecký záměr Davida Černého, jediného, co zbyl z údajných 27 výtvarníků: aférou vyvolanou v roce 1991 přetřením sovětského tanku z pražského Smíchova na růžovo se nesmazatelně zapsal do povědomí české veřejnosti; svou recesistní performancí v sídle EU teď konečně proslul i celoevropsky. O něco těžší je pochopit motivaci zadavatele instalace, české vlády, která tak urazila Bulhary, Slováky, Estonce, Němce… i prezidenta Klause. Diplomacie je jednáním v rukavičkách a ta česká v daném případě aplikuje její protilehlou variantu slona v porcelánu.
Za pokrytecký je třeba označit Vondrův argument, že Entropou prokazují Češi svou schopnost zasmát se sami sobě. Domácí část plastiky ironizuje českého prezidenta a pokud Topolánka a Vondru cosi spojuje s Davidem Černým, pak je to právě jejich nechuť k Václavu Klausovi. Ten navíc už čtvrt roku nepokrytě útočí na kabinet, jenž dosud neměl příležitost mu úder vrátit. Prezident dle své dotčené reakce velmi dobře pochopil, že pravým záměrem plastiky nebyl výsměch předsudkům spojeným s evropskými národy; ty jen strůjcům posloužily coby pláštík jejich neodolatelné touze ponížit Klause v Bruselu.
Metro, 26. 1. 2009
