Útok na USA změní světovou politiku

Útok na USA se stane předělem v mezinárodních vztazích Datum 11. září 2001 se nepochybně zapíše do světových dějin. V myslích lidí budou ještě dlouho odeznívat obrazy zkázy Světového obchodního centra v New Yorku i washingtonského Pentagonu. Ne náhodou si teroristé za svůj cíl vybrali právě tato dvě místa: první symbolizuje americkou hospodářskou moc, druhé moc vojenskou, dvě pole, na nichž Spojené státy nemají ve světě konkurenci. 

Ono datum se však nejspíš stane i historickým předělem v mezinárodních vztazích. Zdá se, že jím definitivně končí období, jež by se dalo nazvat poststudenoválečným. Třebaže se bipolární systém zhroutil už před více než desetiletím, s pádem berlínské zdi a následným kolapsem sovětského impéria, jeho dozvuky zůstávaly určujícím faktorem světové politiky. Oslabené Rusko se nadále snažilo hrát roli hlavního oponenta Spojených států, jediné zbylé supervelmoci, byť byl jeho reálný vliv velmi omezený. 

Latentní napětí mezi Spojenými státy a Ruskem provázelo mnoho dějů mezinárodního rozměru, jako byl proces rozšiřování NATO nebo konflikt na Balkáně; nejnověji se projevilo vzrušenou polemikou kolem projektu amerického jaderného deštníku. Evropa, další malý hráč, využívala své polohy mezi Washingtonem a Moskvou k obratnému manévrování s cílem získávat politické body.

Napříště bude všechno jinak. Hrozba mezinárodního terorismu, o níž se tak dlouho hovořilo, až nabyla ze dne na den takto hrůzných rozměrů, přimknou Rusko i Evropu blíže ke Spojeným státům, které přes ničivý úder, jejž obdržely, jsou jediné hospodářsky i technologicky s to jí účinně vzdorovat. Otázka, zda nový program americké obrany náhodou nenaruší rovnováhu odstrašování mezi oběma včerejšími protivníky, působí náhle malicherně, ba směšně. Předmětem úvah se stane spíše možnost jeho rozšíření a přizpůsobení aktuálním nebezpečím, jež zdaleka nejsou jen jaderná. 

Spojené státy, Evropa i Rusko, a s nimi celý Sever, jsou dnes na jedné lodi. Islámský extremismus, jenž s pravděpodobností hraničící s jistotou stojí za teroristickým útokem, totiž ohrožuje všechny. Týká se to zejména Ruska vzhledem k jeho aktivní účasti v několika kavkazských či středoasijských konfliktech. Kvůli své snaze potlačit islámské povstání v provincii Si-ťiang se podobné hrozbě vystavuje i Čína, jež bývá čas od času označována za nastupujícího světového hráče. 

Změněná situace samozřejmě automaticky nepovede ke vzniku další studené války, tentokrát mezi Severem a Jihem. Není pro to důvod. Ani na Blízkém a Středním východě, kde se islámským fundamentalistům daří nejlépe, to zatím nevypadá, že by obecně získávali navrch. Od nástupu prezidenta Chátamího zaznívá pozitivní signál dokonce z Íránu, země s donedávna nejmilitantnějším islámským režimem. Izolovat a zneškodnit tamější ohniska terorismu přesto nebude snadné. Moderní technologie, a priori posilující vyspělý svět, dávají mnohé dříve netušené prostředky i do rukou samotných teroristů. 

Existuje naděje, že barbarský akt z 11. září, který vyděsil planetu, semkne všechny potenciálně ohrožené země a probudí v nich vůli spolupracovat. Nesmějí přitom podlehnout tendenci izolovat se od zbytku světa; v jejich výsostném zájmu naopak je zapojit do boje proti mezinárodnímu terorismu rozhodující část světového společen-
ství. 

Vedle toho by měly Spojené státy i jejich spojenci usilovat o šíření zóny prosperity a demokracie. Jen tak v dlouhodobé perspektivě zamezí novým, daleko horším katastrofám, klíčícím v chudých a nestabilních oblastech přímo před jejich prahem.

Lidové noviny, 14. 9. 2001