Objektivita Mladé fronty Dnes
Na titulní straně pražské přílohy Mladé fronty Dnes ze 17. 10. 2002 mě zaujal titulek „ODS podezírá Jana Kasla z manipulace s novináři“. Můj zájem se změnil v lehké vzrušení, když jsem ve zprávě Milana Hulínského narazil i na jméno „spisovatele a politologa“ Martina Daneše: s Hulínským ani žádným z jeho redakčních kolegů jsem se na tohle téma, pokud mě paměť neklame, nikdy nebavil.
Hulínský uvedl článek informací o tvrzení poslance ODS Tomáše Kladívka, že Nadační fond Ferdinanda Peroutky na podporu nezávislé žurnalistiky, založený a donedávna vedený Terezií Kaslovou, byl zneužíván ve prospěch jejího muže, exprimátora Jana Kasla. Navázal citátem „spisovatele Daneše“, který má „stejný názor“: „Těžko uvěřit, že neexistuje souvislost mezi štědrými fondy nadace… Terezie Kaslové… a tím, že novináři o jejím muži jako o jediném členu ODS referují tak, jako by byl křížencem Robina Hooda se svatým Janem Nepomuckým.“ Ve zbytku zprávy a dalších dvou navazujících článcích věnoval autor největší prostor obhajobě fondu z úst Ondřeje Neffa, bývalého člena správní rady, Terezie Kaslové, bývalé ředitelky, a Moniky Mihaličkové, nynější ředitelky fondu.
Nenechal jsem se zviklat tím, že uvedený můj výrok byl téměř rok starý (citovaná slova jsem nepsal pro časopis Horizont, jak vyplývá z článku, nýbrž pro Lidové noviny, kde padla 1. 12. 2001 v komentáři „Moc a sedmá velmoc“), zatímco citace ostatních byly zjevně aktuální. Ani tím, že z mé věty u Kaslova jména vypadl dovětek „pražský primátor a předseda správní rady nadace“; Hulínský exprimátora výslovně označil pouze za bývalého člena správní rady nadačního fondu, třebaže žádosti firmám o poskytnutí finanční pomoci zaštiťoval fond Kaslovým jménem s poukazem na jeho předsednictví v radě (penězovod, který od podnikatelů přes primátora hlavního města vedl až k „nezávislým žurnalistům“, tím nabývá vcelku pikantní podoby). Mou pozornost cele upoutala argumentace, jíž Terezie Kaslová v dalším z článků („Nadační fond si sám pokazil dobré jméno“) vyvracela nařčení z neprůhlednosti hospodaření fondu. Praví zde, že výroční zprávu za rok 2000 „zapomněla“ dát na internet, a dodává: „Kdyby ji ale kdokoliv chtěl vidět…, mohl nás o to požádat. Nikdo to neudělal.“
Paní Kaslová nemluví pravdu. Po informacích o hospodaření jejího fondu se v minulosti pídilo více lidí včetně mě. Na můj loňský komentář v Lidových novinách, citovaný výše, vyšla v témže listě promptní reakce ředitelky Kaslové. Za „poškození dobrého jména fondu“ mě vyzvala k písemné omluvě a v opačném případě pohrozila, že požádá „o totéž soudní cestou“. Obdobnou výzvu mi zaslala doporučeným dopisem a stanovila si lhůtu, v níž se jí mám omluvit: do 15. 12. 2001. Paní Kaslová musela brzy pochopit, že u mě nepochodí. V den vypršení ultimáta jsem své předchozí stanovisko rozvedl na stránkách Lidových novin („Kaslová a sedmá velmoc“) a v dopise, jejž jsem paní Kaslové – rovněž doporučenou poštou – současně zaslal, jsem ji požádal o zaslání výroční zprávy fondu s odůvodněním, že je z veřejných zdrojů nedostupná. Nejenže mě nezažalovala ani výroční zprávu fondu dodatečně neumístila na internet. Nestalo se vůbec nic: Kaslová usnula jako Šípková Růženka, když se píchne o vřeteno.
Domníval jsem se, že by pana Hulínského mohly mé doklady vyvracející argumenty z jeho článku v MfD zajímat a chtěl si je třeba prostudovat. Tím spíše, že v souvislosti s kauzou citoval i mě. Na redaktorově telefonní lince to ale nikdo nebral. Můj úpěnlivý vzkaz na záznamníku i následný obšírnější e-mail, jejž jsem vedle pana Hulínského zaslal se-kretariátu redakce, zůstaly bez odezvy.
Den nato vyšel v pražské příloze MfD Milanu Hulínskému rozhovor s Janem Kaslem. Expri-mátor a kandidát v obecních volbách si v něm stěžoval na to, že je předvolební kampaň „šílená“ a ODS se jej pokouší zlikvidovat. Tehdy mi došlo, že není naděje, aby se mi pan Hulínský ozval.
Kaslová lže, jako když Mladá fronta Dnes tiskne. Hulínský píše tak, jako by se sám nachá-zel na výplatní listině „Peroutkova“ nadačního fondu. Zkuste si pak protlačit nějakou infor-maci, která by byla těm dvěma a jejich kamarádům nepohodlná, do našich svobodných, nezávislých médií!
PS: 21. 10. 2002 mi od pana Hulínského z pražské přílohy MfD přišla opožděná e-mailová reakce tohoto znění: „Pobavil jsem se. Díky. Vy jste humorista? Fakt jste směšný. Zkuste se tím živit.“
Říjen 2002
