Když dělají dva totéž

…není to vždycky totéž. Napíše třeba deník Super, že herečka Libuše Šafránková pije jak duha. Ostatní média strhnou jako jeden muž pohoršený ryk, co že to ten hnusný plátek na naši ubohou Popelku vytáhl za špínu. Magazín Hustler uveřejní článek o tom, jak politička Hana Marvanová udržuje intimní styky s novináři, s nimiž ruku v ruce nenápadně rozehrává i různé mediální kauzy. Hustler – pornografie, hnus, špína, hano-pis! křičí všichni v dojemném jednohlasném chóru. Nu ano, Hustler i Super jsou plátky, které se v honbě za senzací neštítí ničeho (Super už na to mimochodem dojel, zčásti vinou bojkotu s médii spjatých reklamních agentur). Pak se v deníku Blesk objeví zaručená informace o tom, že šéf ODS Václav Klaus, manžel, tatínek i dědeček, si to potají rozdává s blonďatou dvacítkou. Ticho. Proti vytahování špíny na Klause se nikdo neohradí slůvkem. 

Co způsobilo, že prvními dvěma případy byla domácí mediální fronta neskonale pohoršena (jaký to zásah do soukromí veřejně známých osob!), zatímco třetí ji viditelně ponechal klidnou? Odpověď je jednoduchá. Nezáleží na tom, zda Šafránková opravdu pije a Marvanová se ve styku s prominentními žurnalisty dopouštěla střetu zájmů: obě jsou světice, nad jejichž roztomilými hlavinkami se jako v povídce Karla Čapka vznáší svatozář. Jenže Klaus? Je úplně fuk, zda souloží s dvacetiletou kočkou, nebo ne; rozhodující je, že je to špína chlap, plevel a škůdce, zločinec, který v uplynulém desetiletí málem vytuneloval tuhle zemi, než přišli Zeman se Špidlou a zachránili ji. Proč tedy národu neříct, že je to navrch zhýralec, který nectí manželskou dohodu a dovádí k pláči své syny i vnoučátka?

Takhle je to v českých médiích se vším: nezáleží ani tak na tom, co se říká a je-li na tom něco pravdy, jako spíš kdo to říká a o kom. Když přítel očerňuje mého nepřítele, je to OK. Když se nepřítel otře o mého přítele, je oheň na střeše. O tom, kdo je přítel, a kdo nepřítel, rozhoduje politbyro jednotné mediální fronty. 

Chcete být přítel? Podejte si písemnou žádost! (Vedoucím komise pro styk s veřejností je Jan Kraus.) Dál se to má jako s devizovým příslibem za komunistů: neobdržíte-li do dvou měsíců odpověď, znamená to, že jste byli zamítnuti. Jestli ale nemáte vlivné známé, nečekejte na zázrak.

Virtually, 5. 9. 2002