Jak se stát spisovatelem
Tak už jsem asi vážně ten spisovatel. Soudím podle toho, že se na mě poslední dobou začínají obracet úplně cizí lidé s naléhavým dotazem, jak se stát spisovatelem. Zdálo se mi nehospodárné odpovídat na každý dotaz zvlášť, a proto jsem se rozhodl sepsat návod, jenž, jak pevně doufám, uspokojí nejen zmíněné tazatele, nýbrž i všechny ostatní spisovatelské adepty.
Toužíte-li po tom, stát se spisovatelem, položte si napřed otázku, zda jste si touto svou niternou touhou nezvratně jisti. Konkrétně to znamená, že musí být mnohem silnější než vaše touha po pohodlí a klidném životě se spoustou přátel. Je-li pohodlí a klidný život naopak hlavní hnací silou vašeho zájmu o spisovatelské řemeslo, zařaďte rychle zpátečku; nejste dostatečně morálně vybaveni na to, abyste se dokázali přenést přes obtíže, jež budou vaši dráhu provázet zpočátku, a kdoví, možná až do jejího úplného konce.
V případě, že jste si na předchozí otázku odpověděli kladně, můžete se pustit do díla. První kroky jako by nijak nesouvisely s vytčeným cílem, leč nenechte se mýlit povrchním zdáním. Prodejte všechen svůj majetek: auto, chalupu, šperky a jiné cennosti, které vlastníte, a peníze uložte na bezpečný účet, nejlépe do nějaké zahraniční banky. Pokud jste ženat, rozveďte se, a nemáte-li ženu, avšak děti ano, dejte je do dětského domova. V počátečním období, o němž nemůžete tušit, jak dlouho bude trvat, nezbytně potřebujete disponovat určitou finanční rezervou. Manželka a děti, pokud by vám vůbec dovolili ji utvořit (což je krajně nepravděpodobné), by ji tak jako tak velmi brzy vyčerpali. Bydlíte-li v drahém nájemním bytě, přestaňte platit nájem a zhruba do půl roku očekávejte, že vás majitel vystěhuje do holobytu. Tam, nezatížen neúměrnými výdaji a konečně zcela nezávislý, směle vykročíte na cestu za svým snem.
Ještě než začnete opravdu psát, rozlučte se se všemi svými přáteli a blízkými pod záminkou, že se chystáte na dalekou cestu, a poté s nimi přerušte veškeré kontakty. Neuděláte-li to, bude to horší, neboť vás dříve či později coby nenapravitelného podivína stejně všichni opustí. Pro vaši sebedůvěru, podrobovanou v následujícím období nejedné tvrdé zkoušce, bude stokrát lepší, když tento krok učiníte vy sami.
Rozvažte pracovní poměr se svým zaměstnavatelem. Chcete-li sesmolit něco kloudného, nemůžete chodit do zaměstnání, které pohltí příliš mnoho vaší energie i času. Pokud si snad představujete, že budete přes den chodit do práce a po večerech doma psát svou Lidskou komedii, svědčí to o značné naivitě, neslučující se s vaším pokročilým věkem.
Máte-li konečně ode všech pokoj a nadto vás políbí múza, a tím polibkem vám nadělí Námět, neváhejte, uzamkněte se ve svém holobytě a pusťte se do psaní. Pokud umíněně trváte na myšlence stvořit něco, co bude mít hlavu a patu, měli byste po určitý počet týdnů či měsíců zůstat sedět doma za stolem a psát a v zásadě se nerozptylovat ničím ani nikým jiným. Pokud této rady neuposlechnete, buďte si takřka stoprocentně jisti, že z vašeho rozepsaného textu vznikne slátanina. Samozřejmě se musíte vnitřně připravit na možnost, že to bude slátanina i tehdy, když se uvedenými pokyny řídit budete.
V případě, že nemíníte docela rezignovat na své veřejné působení, existuje tu jedno východisko: vyhledejte v místě bydliště hojně navštěvovaný veřejný záchodek a vezměte si jej do ekonomického pronájmu. Vyjma záruky pravidelného příjmu vám zajistí relativní klid na práci i stálý kontakt s lidmi, z něhož budete moci čerpat náměty pro své knihy.
Přenesme se o něco dál v čase: svůj rukopis jste dokončili a jedná se o dobrý text. Nemalujte si, že jej nabídnete nějakému nakladateli, který vám div neutrhne ruce, aby jej mohl vydat. Každý český nakladatel má x přátel, kteří mají stejné ambice jako vy, ale na rozdíl od vás tu výhodu, že mají přítele nakladatelem. Jelikož drtivá většina z knih, co vydává svým přátelům, jsou naprosté kokotiny, dostává se nakladatel do problémů, jež mu neumožňují vydávat jiné domácí autory, byť by byli sebelepší – kupříkladu vás.
Řešení je nasnadě: založte si své nakladatelství. Koneckonců ti, kdo si u nás v průběhu posledních deseti let nakladatelství zakládali, to dělali převážně proto, aby tak či onak naplnili vlastní umělecké ambice. Proč je tedy nenásledovat?
Pokud si nakladatelství založíte a vydáte si v něm svou knihu, nečekejte, že ji bude chtít někdo nabízet knihkupcům po celé zemi, a už vůbec nečekejte, že o ní bude chtít nějaký novinář psát. Literární recenzenti mají mezi autory i nakladateli řadu přátel, jimž vycházejí vstříc, a na jiné jim nezbývá prostor ani chuť. Kdybyste si skutečně moc přáli, aby o vaší knize něco napsali, museli byste se stát jejich přáteli, avšak vzhledem k tomu, že tihle lidé mají svých přátel dost, by vás to asi něco stálo.
Předpokládejme, že jste svou dobrou knihu vydali a mezi recenzenty si získali dva tři přátele, kteří se o ní několika řádky shovívavě zmínili v tisku. Prodáte-li ji ve slušném počtu, řekněme tisíce výtisků, bude vám to při troše štěstí stačit právě tak na pokrytí nákladů. A to nepočítám čas, jejž jste strávili lapáním múz a psaním; ten vám neproplatí ani naše štědrá sociálnědemokratická vláda.
Ještě že jste si vzali to WC do ekonomického pronájmu!
červenec 2001
