Vyjednávací talent Barkové nestačil
Přítelkyni rodiny expremiéra Grosse Libuši Barkovou ve středu odvezli na pražskou Ruzyni – ne na letiště, nýbrž do vězení. Počká si tam na konečný verdikt v procesu, v němž čelí obvinění z pojistného podvodu. Rozhodnutí o vazbě předcházelo soudní stání, z něhož se (ob)deníčku podařilo získat záznam: Soudce: Obžalovaná Barková, zaplaťte osmimilionovou kauci
a budete volná.
Soudce: Ne, to by možná stačilo.
Barková: Vidíte.
Soudce: Stavíte si dům v Dominikánské republice?
Barková: Žádnej dům v Dominikánský republice nemám. Heleďte, dám vám půl milionu tady na dřevo, ať jsem škodná.
Soudce: Soud od vás požaduje složení kauce ve výši osmi milionů korun.
Barková: Tak jo: půl milionu a k tomu tři noci s tou nejlepší společnicí v Praze. Pane soudce, věřte mi, je to extra třída – užijete si.
Soudce: Výplatu části kauce v naturáliích soud nepřipouští.
Barková: Půl milionu a tejden se společnicí. Pane soudce, přemejšlejte – má 88 cenťáků kolem hrudníku! Jak se tak na vás koukám, takovou šťabajznu jste v životě neměl.
Soudce: Obžalovaná, mám to pochopit jako pokus o uplacení soudce?
Barková: Jakýpak uplácení! Říkám vám, že víc jak půl milionu vám prostě nedám. Nevěřil byste, co taková stavba na druhým konci světa spolyká peněz – ani vohlídat dělníky si nemůžete.
Soudce: Stavíte si dům v Dominikánské republice?
Barková: Už zase! Prosím vás, co to pořád melete vo Dominikánský republice? OK – půl milionu na dřevo, čtrnáct dní s Esmeraldou vod nás z Escade – ukážu vám za chvíli fotky, vsadím se, že vám z nich houpne – a ze známosti vám přidám jednu igelitku. Dostala jsem ji jako dárek vod Standy. Je na ní napsáno „Lidl“ a Standův strejda Vik mu v ní jednou přines celej meloun. Standa se Šárkou ho teda už snědli, aby se nezkazil. Vo týhle igelitce se hodně psalo v novinách, tak se vsadim, že kdybyste chtěl, moh byste ji výhodně střelit.
Soudce: Obžalovaná Barková, složíte tu kauci osm milionů?!
Barková: Půl milionu, tři neděle s Esmeraldou a Standovu igelitku
k tomu. To je moje poslední slovo.
Soudce: Uvaluji na vás vazbu – moje poslední slovo.
Barková: Tak vám pěkně děkuju. Na shledanou.
Soudce: Rádo se stalo.
31. 3. 2006
