Velké koalici zdar
Nelehká volba
V pátek došlo ke dvěma úmrtím přímo ve volební místnosti. Ani se moc nedivím: když jsem s těžkým srdcem vkládal svůj hlasovací lístek do úřední obálky, taky mě málem trefil šlak.
Předvídavější než Vladimíra Dvořáková
Nebývá zvykem, abychom v (ob)deníčku zveřejňovali dvakrát po sobě stejný text, ale protentokrát učiníme výjimku: ve čtvrtečním vydání s datem 1. 6. (psáno 31. 5.) jsme uvedli:
Přeloženo do češtiny to znamená, že se Topolánkova ODS stane vítězem, leč vítězství samotného Mirka Topolánka to bude spíše Pyrrhovo: případná trojkoalice se zelenými a lidovci by se ve sněmovně opírala o chatrnou většinu sto a jednoho hlasu, navíc koaliční dvojkou by se stali nevyzpytatelní (středněpravicovo- krajnělevicoví) zelení; variantu velké koalice si Topolánek svými siláckými výroky pro sebe zakázal, proto by se musela obejít bez něho a on by byl nucen postoupit premiérské křeslo jednomu ze svých stranických kolegů (Pavel Bém).
Dobrá, ve své prognóze jsme se sekli o jeden hlas – to není zas tak špatné, ne?
Po Paroubkovi celém Paroubka půl
Paroubkovi po vyhlášení výsledků voleb vytekly nervy. Nejdřív seřval novináře „Chovali jste se ke mně jako hovada, tak mě nechte být!“ a zmizel. Po nějaké chvíli vystoupil s projevem, v němž zpochybnil vítězství ODS a vyčetl jí „totalitní praktiky“ i „agenty-přisluhovače“. Prezident Klaus ho ještě v sobotu večer na mimořádné tiskovce řádně setřel („Kdo seje vítr, sklízí bouři“). Paroubkova éra skončila… začíná éra Bémova a Paroubkova.
Budeme vás otravovat, dokud nevyhrajem
ODS vyhrála-nevyhrála volby a už její šéfové spekulují o úřednické vládě a opakování voleb za čtyři měsíce. Domnívá-li se trio Topolánek-Kalousek-Bursík, že by za čtyři měsíce získali ve sněmovně nadpoloviční většinu, může jít o pouhou iluzi; já osobně bych v opakovaných volbách volil komouše.
5. 6. 2006
