Ti, kdo se prokecali do vedení státu
Kazatel Klaus
Obavy z posunu od parlamentní demokracie k „neomezené soudcovské autonomii“ vyjádřil prezident Klaus v reakci na rozhodnutí, jímž Ústavní soud zrušil jeho jarní odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Ústavní soud přitom rozhodl správně a prezident se mýlí: systém, v němž by představitel moci výkonné (Klaus) libovolně odvolával představitele moci soudní (Brožová), je v rozporu se základním principem parlamentní demokracie spočívajícím v oddělení jejích tří pilířů – moci výkonné, zákonodárné a soudní. Klaus by si měl o parlamentní demokracii něco rychle přečíst a potom kázat z Hradu. Mimochodem i kdyby Ústavní soud rozhodl jinak, s pravděpodobností rovnající jistotě by Brožová svůj spor vyhrála ve Štrasburku, což by byla pro Česko pěkná ostuda.
Paroubkovo slovo
Tajemný dokument plánující mediální diskreditaci Jiřího Paroubka předal témuž v zalepené obálce neznámý člověk… ne, expremiérovi došel vlastně poštou! Když se jej redaktor Mladé fronty zeptal na příčinu vzájemných rozporů v jeho tvrzeních, Paroubek odpověděl: „Klidně dám nejméně tři rozporná tvrzení. Nemám totiž žádný zájem na tom, aby někdo vypátral, jak jsem se k tomu dostal.“ Čím to, že se v Mladé frontě tak diví? Paroubek přece vždycky říká to, co mu slina na jazyk přinese. Tento postup je dokonce základem jeho politického úspěchu.
Mlčeti zlato
Podle Lubomíra Zaorálka se Topolánek na summitu Asie-Evropská unie dopustil faux-pas, když se zakecal s polským premiérem Kaczynským a nechal kvůli tomu čekat premiéra Vietnamu, což tento nelibě nesl. Krom toho se prý náš premiér na summitu nijak neprojevil. To ale možná není zas až tak špatně: jak by ostatní reagovali, kdyby Topolánek řekl, že je Asie big shit?
13. 9. 2006
