Sám na bitevním poli
Paroubek s lidskou tváří
V neděli krátce před polednem jsem do poslední chvíle věřil, že v televizní debatě ČT proti stáleještěpremiéru Paroubkovi nastoupí skoropremiér Topolánek. Ten sice po debaklu v „divokém hlasování“ o předsedovi sněmovny svou účast veřejně odvolal, leč říkal jsem si: „Zchladí hlavu a přijde – přece by nedal takhle zdarma mediální prostor svému hlavnímu rivalovi.“ Topolánek ale skutečně hodil flintu do žita, a diváci se tedy dívali hodinu (dvě) na stáleještěpremiéra a s údivem shledali, že je to úplně jiný člověk než před volbami: z nafouklého sebestředného Duceho je najednou bodrý tolerantní taťka, který hovoří tlumeným hlasem, přiznává vlastní chyby a – světe, div se – i sklerózu! Nabízí však i tvář rozvážného, zodpovědného státníka, který čeká, až se lídr ODS umoudří a zasedne spolu s ním a lídry VŠECH parlamentních stran k jednacímu stolu. Aby si na svou stranu získal i poslední váhající diváky, řekne, že nový silniční zákon je špatný (pochází sice z lidovecké dílny, ale on coby premiér přiznává svou chybu – chybu je třeba umět přiznat!) a bude třeba jej co nejdřív zmírnit.
Topolánek daroval Paroubkovi luxusní televizní sebeprezentaci, a ten jí využil do poslední mrtě.
Čekání na Béma
Důvodem, proč Topolánek po čtvrtku zalezl do nory a nevylézá z ní, nejsou „destruktivní postoje sociální demokracie“, jak uvedl ve svém prohlášení pro tisk, nýbrž zjištění, že jeho a manželčino balení kufrů a objednávání stěhováků do Kramářovy vily bylo možná poněkud předčasné. Nejenže se dnes tenčí Topolánkovy šance, že se stane letním premiérem na dobu, než dojde k (neúspěšnému) hlasování o důvěře vládě, ono se zdá stále pravděpodobnější, že jej prezident premiérem vůbec nejmenuje. Václav Klaus v pátek vyhlásil, že nepřijme chystanou demisi premiéra Paroubka, již označil za „nezodpovědný krok a za útěk od zodpovědnosti vlády ve chvíli, kdy sněmovna není funkční“. Klaus je ale liška podšitá a hrot otráveného šípu zdánlivě namířený na Paroubka ve skutečnosti míří na někoho jiného: neodvolá-li totiž premiéra Paroubka, nebude ani moci novým premiéra jmenovat Topolánka. Poté, co se ukázalo, že „stovková“ koalice nemá ve sněmovně jistou ani tu stovku, by od něj mimochodem šlo o značně riskantní krok. Paroubek vše vcelku rychle pochopil a po počáteční příslibu, že demisi podá tak jako tak, změnil názor a už nechce spěchat. Nyní budeme všichni čekat, až Topolánek vyleze z nory a začne jednat o ústupcích sociálním demokratům. Což se nikdy nestane, takže budeme ve skutečnosti čekat, až v ODS vypukne malý puč, jenž smete skoropremiéra Topolánka i se všemi jeho skoroministry (Vondra, Bursík, Kuchtová ad.)
Klaus sedí na Hradě a z dlouhé chvíle ťuká prsty do stolu a pod vousy si brmlá: bem-bem-bem-bem-bem-bem-bem…
I takhle může vypadat čekání na Béma.
Smrt na zkoušku
O co jde, došlo dokonce už i Topolánkovi, a proto nevylézá z té nory. Ještě než do ní zalezl, tak pro média trpce okomentoval Klausovo rozhodnutí nepřijmout Paroubkovu demisi. Jde prý o prezidentovo „ústavní právo,“ jenže: „Podle mě reaguje poněkud předčasně na zkušební hlasování ve sněmovně.“
Mirku Topolánku, žádné hlasování ve sněmovně není zkušební a každé je naostro. A tohle navíc rozhodlo o vašem dalším osudu.
3. 7. 2006
