Miliardová licitace
Miliardová licitace
Základní charakteristika, již domácí média připisují některým lidem, zejména úspěšným podnikatelům, se odvozuje od výše jejich konta. Tak se třeba dozvíme, že „miliardář Krejčíř“ utekl na Seychely anebo – pro změnu – „multimiliardář Pitr“ váhá s návratem do vlasti z dovolené v Rakousku. Je nabíledni, že tyto přívlastky nejlépe sednou mužům podezřelým z nejrůznějších zločinů. Jaksi mimoděk totiž evokují premisu, s níž by hlasitě souhlasil každý návštěvník hostinců IV. cenové skupiny: „Má moc peněz – krade!“
Naproti tomu ani o těch největších zbohatlících, ať se někomu jeví v dobrém, či horším světle, se ve světě nehovoří v souvislosti s objemem jejich majetku, nýbrž oborem činnosti; Onassis je třeba rejdař a Rockefeller bankéř, třebaže byli oba nepochybně i multimiliardáři. Jinde se ale s faktem, že někteří lidé se mají lépe než ti druzí, společnost dávno vyrovnala, a proto jej ani tamní novináři necítí potřebu tolik zdůrazňovat.
Až budete psát o mně (nejsem sice podnikatel, a přece když už se o mně někde píše, obvykle z toho nevycházím jako velký sympaťák), uvádějte, prosím, „desetitisícář“, případně – započteme-li nesplacené hypotéky – „statisícář Daneš“. Já vím, jsem hajzl,ale na výlet na Seychely to přece jenom nestačí.
4. 1. 2006
