Hladina vody v teletnících stoupá
Nejvyšší bytost Paroubkovi přeje
Zatímco spoustu domů v blízkosti velkých řek zatopila voda, pražský Úřad vlády, který se nachází jen pár desítek metrů od Vltavy, zůstává netknutý. Tomu se říká zákon schválnosti.
Předpovodní kampaň
Ministři za ČSSD přispěchali s příslibem štědrých dotací i půjček pro lidi stižené velkou vodou, a nenápadně tak zahrnuli záplavy do volební kampaně své strany. V této souvislosti zní poněkud úsměvně vládní výzva, aby ti z postižených, kteří mají dostatek peněz v bance, o podporu nežádali. Proboha, proč by něco takového dělali? Hlupák by byl ten, kdo by si nechal ujít dávku, na niž má nárok, jen proto, aby mohl rozpustit vlastní finanční rezervu. Paroubek si evidentně přeje, aby zátopové oblasti volily jeho. Vydalo by to i na docela pěkné volební heslo: Jste pod vodou?
Volte ČSSD, potopíme vás ještě hloub!
Prezidenti po připuštění
Karel Steigerwald publikoval 28.3. v Mladé frontě sloupek Házeti po sobě teletníky je snadné, v němž napsal zhruba to, že by starý prezident (Havel) neměl kritizovat nového (Klause) za jeho názory (k registrovanému partnerství). Novinář Aleš Knapp zaslal deníku svou reakci a jelikož vše nasvědčuje tomu, že neprojde přes bdělého redakčního cenzora, přetiskujeme ji v původním znění alespoň zde:
„Steigerwald se snaží hrát si na nestranného sudího, když kritizuje Václava Havla za to, že zesměšnil názor prezidenta Klause, který vidí v rodině s dětmi základ společnosti. Ano, pokud Klaus shledává náplň soužití muže a ženy v plození potomků, je skutečně namístě se mu vysmát, že považuje rodinu za teletník, ve kterém se scházejí býci s kravami za účelem oplodnění. Nejde tu jen o střet dvou odlišných názorů, ale o to, že prezident svůj odlišný názor mocensky prosazuje, jak se projevilo v odmítnutí zákona o registrovaném partnerství. Steigerwald má pravdu, že mít jiný názor než někdo druhý není darebáctví. Schválně však opomíjí uvést, že vnucovat názor ostatním na základě mocenských privilegií darebáctvím je. Havel reagoval s oceněníhodnou dávkou humoru, přesně takového, jaký Steigerwaldovi žalostně schází.
Naďa Johanová, Aleš Knapp.“
Příliš svěžího větru, voličova smrt
Jan Kasl, lídr Evropských demokratů a pražský exprimátor, dal přivázat ke sloupům veřejného osvětlení v hlavním městě své volební plakáty, čímž porušil minimálně několik pražských vyhlášek. Na jednom z nich je vyfotografován, jak smutně obrací kapsy kalhot; není v nich nic. A vypadá to, že prázdné zůstanou i po volbách, protože instituty pro výzkum veřejného mínění spolu s hlavními médii se rozhodly podpořit Bursíka. Pro dva nově příchozí ve sněmovně naštěstí asi nebude místo…
3. 4. 2006
