Až to praskne, utečeme
Nedotknutelný Čunek
Premiér Topolánek, z jehož slovního i mimoslovního projevu snadno zjistíme, že je to chlap s gulama, jím rázem přestane být, kdykoli přijde řeč na Jiřího Čunka: trestně stíhaného vicepremiéra odvolat nemůže, to by museli udělat lidovci. Lidovci, kteří se ke kauze scházejí týden co týden, Čunka k rezignaci také nevyzvou, protože chtějí rozhodnutí nechat na něm. A Čunek sám neodstoupí, považoval by to totiž za přiznání viny. Závěr? Počkáme, co soud: máme prvního trestně stíhaného ministra, proč bychom nemohli mít prvního ministra v lochu?
Já ne, to on!
Premiér Topolánek se svěřil nespokojencům z řad ODS, že reformu veřejných financí svěřil Miroslavu Kalouskovi proto, aby se lidovci – jak to mají ve zvyku – později nemohli vyvléci ze zodpovědnosti za její důsledky. Takže až si lidi začnou stěžovat, že vyšším příjmovým stoupnou příjmy v řádu desetitisíců a těm středním zůstanou přibližně na stejné úrovni, vyhlásí ODS: To ne my, to Kalousek a lidovci!
Čekání bez konce
Pohanka s Melčákem čekají, až s nimi někdo projedná balíček reformních zákonů, u nichž už přitom dala vláda najevo, že musí parlamentem projít tak, jak jsou, bez úprav. Poslanec Melčák přesto neztrácí trpělivost: „Ještě nejsme na řadě. Toleranční smlouva předpokládá, že vláda nejdřív projedná všechny své zásadní zákony s opozicí, pak s odbory a pak i s námi.“ Vypadá to, že se nedočká, ale ani to nesmyje naší směšné politicko-mediální hvězdě zásadový pohled z tváře.
6. 4. 2007
