X. Vláda osobností
Moje vláda (bude dělat reformy, anebo je nebude moct dělat a budou předčasné volby) je složená ze samých osobností. Například kníže, u kterého furt nevím, jestli se na konci píše s „g“ nebo s „k“, poněvadž ale nevím ani, jak se píše to předtím, tituluju ho jenom „pane kníže“. Někteří posměváčci o něm říkají, že šišlá, jiní se zase podivují nad tím, že mu při jednáních každou chvíli padá hlava na stůl – no bóže, tak spí, já bych si při tom všem schůzování taky kolikrát rád schrupnul, protože ale nejsem kníže, tak si to netroufnu. Kdybych kníže byl (a co kníže, stačilo by být baron nebo hrabě), tak bych uprostřed těch úmorných vládních rokování ministrům oznámil, že si dám dvacet a ať mě vzbudí, až skončí, položil si hlavu na stůl a hned bych zachrápal.
Kromě knížete, který je velkou osobností, mám ve vládě i spoustu dalších: třeba Čunka, proti kterému naše zkorumpovaná policie a státní zastupitelství vedou trestní řízení, všichni na něj křičí, aby odstoupil, ale on, ať mu všichni dají pokoj a že má svoji pravdu a neodstoupí. Tohle je u mě chlap s gulama! Nebo ten Bursík: ti jeho zelení si pořád stěžují, že s Čunkem do holportu nechtějí a americký radar taky že ne, a on si stejně prosadí svou, to znamená Čunka a Amíky k tomu. Samozřejmě to zabalí do takových těch nesrozumitelných frází, jako že Čunek prestiž vlády nesníží, ale ani nezvýší, jinak si ovšem dělá jen to, co se mu zlíbí. Anebo Kalousek: napřed se naoko domluví se socany a s komunisty, a zachrání mě tak před tím, abych musel vést vládu s Prdoubkovou podporou, a nakonec mi dělá ministra financí a z Modré šance tak, jak ji sepsal kolega Hnusný, nenechá kámen na kameni. Modré šance ani kolegy Hnusného není žádná škoda a Kalousek i Bursík jsou chlapi s gulama.
Koho v té vládě ještě mám? Třeba takovou Kuchtovou: před pár lety se v Temelíně přivazovala k plotu, od té doby se ale hodně zklidnila a je to ministr, jak má být, umí dobře mluvit a tvářit se důležitě. Kuchtová je ženská s… kurňa, jak se to u říká u baby?
Jo, tenhle týden jsem zajel do Hradce povědět našim rektorům, že moje vláda bude dělat vzdělanostní politiku a že si tuhle parketu vezmu osobně na triko. Nečas mi slíbil vysvětlit, co to ta vzdělanostní politika přesně je, já to ale asi už tuším: je to něco jako podpora škol a tak. Nemohl jsem těm rektorům ukázat, co si o té jejich podpoře opravdu myslím – to by se pak na mě sesypali jako nedávno v té sněmovně.
