VI. Suverénní rozhodnutí
Naši levicoví aktivisté si našli skvělou záminku k mobilizaci: radar, který by naši američtí spojenci rádi umístili na našem území. Organizují proti němu petice, svolávají demonstrace a mě, premiéra České republiky, a celou moji proreformní vládu označují za vazaly Spojených států amerických. To musím odmítnout jako naprostý nesmysl: rozhodnutí o umístění radarové stanice bude suverénním rozhodnutím České republiky!¨
Když ale říkám, že to bude naše suverénní rozhodnutí, tak tím rozhodně nechci říct, že by se o tom mělo hlasovat v nějakém referendu. Otázky spojené s obranou se v referendech neřeší nikde na světě – a v tom civilizovaném se v referendech neřeší už vůbec nic.
Že na umístění jednoho radaru u nás není vůbec nic špatného (samozřejmě za předpokladu, že se pro něj suverénně rozhodneme), se dá snadno dokázat i na tom, že Prdoubek, který mě normálně za všechno jenom kritizuje, sám řekl, že by proti tomu radaru nic neměl. Později ale pochopil, že z boje proti radaru by mohl vytřískat politické body, a s předstíranou lítostí oznámil, že je většina jeho členské základny proti, a strana proto radar nepodpoří. Samozřejmě se mi, jak už je jeho zvykem, pokouší přes ten radar spolu se všemi socany pořádně zatopit.
Nakonec i ten Blém, kterého jinak moc nemusím, se zachoval velice rozumně, když nechal v Praze zakázat demonstraci proti radaru, kterou chtěli nějací levičáci zakončit halekáním pod okny americké ambasády. Demokracie nejsou žádné průvody a povykování na ulicích, demokracie je zodpovědná práce, třeba ta, kterou dělá moje proreformní vláda – to ví dneska každé malé dítě.
My teď připravujeme informační kampaň, aby se lidi dozvěděli, co nás čeká, když se pro ten radar suverénně rozhodneme, a samozřejmě se taky připravujeme na samotné jednání o tom radaru, aby až se nějak rozhodneme, tak aby to rozhodnutí bylo nejenom suverénní, ale taky maximálně kvalifikované. Ta informační kampaň bude určena i pro zelené, kteří si pořád stěžují, že jsou málo informovaní, a chtějí dokonce poslat do Ameriky nějakého Lišku, aby tam ty informace jako získal. Proč ale posílat Lišku do Ameriky, když ty informace může dostat klidně tady v Praze? Budeme proto informovat všechny lidi a zeleného Lišku zvlášť.
Je moc dobře, že i Američani k otázce toho radaru přistupují maximálně zodpovědně a dost se tím ve Washingtonu zabývají. Dneska ráno mi volala sekretářka asistenta ředitele sekce pro styk se zámořskými teritorii ministerstva obrany Spojených států (představila se, ale Mára nerozuměl), že u nich je všecko OK a jestli je u nás taky všecko OK, a kdy by k nám prý mohli začít svážet tu techniku. A jestli by nebyl moc velký problém, kdyby k tomu radaru přistavěli ještě takovou malou přistávací plochu s odpalovací rampou. Tak jsem ji (přes Máru) ujistil, že je u nás všecko OK a že se na nás může ve všem spolehnout.
Nerozuměl jsem ani slovo, ale měla v tom telefonu pěkně sexy hlas, baba!
