XII. Stop slovnímu průjmu
Některé poslance ve sněmovně poznáme podle jejich slovního vyměšování, které – když tam zrovna nestojím na tribuně – bych neváhal nazvat slovním průjmem. Čert ví, proč na ně jako největší projímadlo působí, když zaslechnou jméno Čunek, a hnedka spustí. Co je na tom Čunkovi tak zvláštního, že se o něm teď chtějí všichni bavit? Protože se o něm nechtějí bavit jenom opoziční poslanci ve sněmovně, ale i novináři, a dokonce – co vám mám povídat – i cizí politici. Tuhle se na něj ptala Angela Merkelová, málem mě omyli, tak jsem jí řek, že na mě může klidně mluvit německy, že trochu rozumím a čuně že se německy řekne Schweine, což náhodou vím. Ona se zatvářila nechápavě a přešla na něco jiného – to byl konec mezistátní diskuse o Čunkovi.
Každopádně moc nechápu, co chtějí všichni ti lidi kolem toho Čunka pořád řešit. No tak proti němu vyjela nějaká sekretářka (člověk má kdejaké sekretářky, jen by si na ně měl dávat větší pozor), no tak je trestně stíhaný, to se může stát každému, ne? Spolu s Milošem Zemanem říkám „Padni komu padni“, ale zároveň taky říkám: Když padne on, nepadnu taky já? To je otázka, na kterou zatím neznám odpověď, a té odpovědi se po pravdě trochu bojím.
Ale ať je to, jak chce, jsou tu přece i jiná témata než Čunek, o kterých se můžeme bavit. Třeba radarová základna… ne, ta radši ne. Nebo daňová reforma… ne, ta taky ne. Zdravotnická reforma… když si vzpomenu, co dělá ten kolohnát Julínek, tak ta taky ne. Já nevím, můžeme se bavit třeba o fotbale, o počasí, o tom, jak je pořád teplo, o globálním oteplování… o tom taky ne.
Ach jo, já už si nemám s nikým ani o čem popovídat.
