IX. Primární právo
Dneska si tu povíme, co je primární, a co je sekundární právo, protože se v tom, vážení přátelé, dělají pořád chyby. Tak tu máme jednak primární právo Evropské unie (to jsou ty smlouvy jako Římská smlouva, Maastrichtská smlouva, Kodaňská smlouva a podle všech možných měst se to jmenuje) a pak tu máme všechno ostatní, jako třeba i právo České republiky. To znamená, že když je právo České republiky v rozporu s primárním právem (myslím tím smlouvu s nějakým tím evropským městem v názvu), tak vyhrává to druhé, protože je prostě primární, že ano.
A proč to všechno říkám: říkám to proto, že se na mě zase sesypali všichni mí nepřátelé a falešní přátelé a vytýkají mi, že ta moje vláda, která bude dělat reformy, anebo je dělat nebude a budou předčasné volby, chce dovolit cizincům, aby u nás nakupovali zemědělskou půdu. A já jim na to povídám: „Co byste sakra chtěli? U nás je dneska neprávní stav. Primární právo Evropské unie je nadřazeno tomu českému, a tak když naše zákony říkají, že u nás cizinci nesmějí nakupovat půdu, a Evropská unie zase, že smějí, tak je to celé nesmysl, respektive ten náš zákon je nesmyslný a musí se změnit, protože odporuje primárnímu právu.“
Jiná věc je, co si o tom primárním právu myslím, ale to nemůžu říkat nahlas, protože by mě pak někteří naši kazatelé zase peskovali za to, že používám silná slova. Samozřejmě že evropské primární právo je big shit, stejně jako je big shit celá Evropská unie i euroústava, co se pořád neví, jestli nějaká bude, ale co naděláme: od té doby, co tam jsme, je to i náš big shit, a tak musíme držet hubu a musíme se tomu podřídit.
Na druhou stranu – a tohleto si musím opravdu nechat pro sebe, aby to mí nepřátelé nepoužili proti mně – je tenhle big shit pro nás politiky výhodný v tom, že když potřebujeme prosadit něco, co se lidem nelíbí, řekneme: „Litujeme, pánové, ale chce to po nás Evropská unie, to se nedá nic dělat, případné reklamace podávejte, prosím, v Bruselu!“ Už vidím, jak všichni ti remcalové píšou nebo jezdí do Bruselu, aby se tam zeptali, proč to nebo ono, aby jim tam pak řekli, že oni v tom nejedou – to se naštěstí nikdy nestane, a tak můžeme tenhle trik používat dál. My vypadáme hezky a za nás to schytají v tom podělaném Bruselu. Ať si je třeba podělaný, ale zaplaťpámbu za něj!
