VIII. Ogar na hoře
V úterý na stranickém grémiu mi kdosi – teda já vím kdo, ale radši jsem zapomněl jeho jméno, abych ho tu nemusel nazývat různými jmény – prostě někdo mi na tom grémiu řekl, abych se na veřejnosti pokud možno zdržel veškeré verbální a nonverbální komunikace, protože nám to prý škodí u voličů. Nonverbální komunikace, to zní moc pěkně, ale mohl mi taky říct, co to je, ne? Ostatní mlčeli, tak nevím, jestli s ním souhlasili, anebo jestli to taky nepochopili. Ani bych se nedivil, kdyby to i někteří pochopili, ale naschvál se k tomu nijak nevyjádřili, ze zbabělosti, protože si to nechtěli rozházet ani se mnou, ani s tím, co mi to tam řekl. Takhle už to v politice chodí – všichni se na vás furt hezky usmívají a přitom už tajně leští čepel kudly, co mají schovanou v kapse. Pak tu kudlu z té kapsy vytáhnou a v nestřeženém okamžiku vám ji vrazí mezi žebra.
Když jsem u těch kudel, tak musím říct, že mě vážně potěšilo, že se ten Blém chystá v březnu do těch Himalájí (to je tam někde v Indii, tam v té Asii, je to teda pěkná štreka, mě by tam nedostali). Až se dostane na vrchol hory – a to na vrchol nejvyšší hory na celém světě! – dá mi pak už možná konečně pokoj: Byl na nejvyšší hoře, tak co by se cpal na nejvyšší horu, teda na nejvyšší pozici ve straně, stačí, že má tu druhou nejvyšší, ne? Takhle nějak si to říkám, ale stejně mi něco říká, že se nespokojí s tím, že vylezl na tu nejvyšší horu, a naopak bude o to víc dorážet: Zdolal jsem nejvyšší horu, tak bych si teď rád střihnul i tu nejvyšší metu doma – asi tak nějak.
Taky jsem se někde dočetl, že z těch, co na tu nejvyšší horu lezou, se prý nevrátí zpátky až dvacet procent! Když si vezmete, že tam s nimi lezou i ti šerpové nebo jak se jim nadává, a ti se vrátí vždycky, protože to tam dobře znají, anžto tam jsou doma, tak to procento těch cizích lidí, co se odtamtud nevrátí, bude možná ještě vyšší! Nechci malovat čerta na zeď, ale ten Blém přece jenom nebude takový sportovec, za jakého se vydává – když se tam bude škrábat po ledu při teplotě mínus 50, tak to asi nebude pohodička jako ve vytopené primátorské kanceláři. Takže kdoví, třeba nám bude přát štěstí.
A co se týče té nonverbální komunikace, já bych mu na to řekl asi toto: Když mi neřekne, co to je, nechal bych mu přičichnout k pěsti (smrdí krchovem!) a když by ani to nezabralo, tak bych mu dal pořádného facana. Dneska už víme, že facka u nás má hodnotu 3000 korun, a na to bych tedy ještě měl.
