8. dubna
Tak jsem se zase jednou upřímně nasral. Bylo to ve středu na vládě. Unionističtí podrazáci Němec a Kühnl přišli s návrhem na kolektivní demisi vlády. Oni tím teda hrozili už od pátku, ale do poslední chvíle jsem nevěřil, že to udělají, protože to nebylo v jejich zájmu ani v zájmu občanů téhle země, která je v tuto chvíli šampión. Začalo se hlasovat o tom, zda bude bod o tomto návrhu zařazen na pořad jednání. K Němcovi a Kühnlovi se samozřejmě připojili zrádní ministři, kteří ve vládě ještě sedí, i když už tam dávno sedět neměli, a to jenom kvůli tomu starýmu prďolovi z Hradu, který trucuje a nechce demise přijmout.
Říkal jsem si, že ten bod neprojde, protože většinu ve vládě mají ministři za ČSSD, kteří to s touhle zemí tak jako já myslí upřímně. Jenomže se stalo něco nečekaného a přidala se k nim ta ceckatá kráva, kterou jsem podporoval a ještě před pár týdny jí nabízel stranickou funkci – nemůžu za to, že ji nezvolili -, a chlápek se šálou na krku, u kterého stačilo málo a mohl být v tuto chvíli na hřbitově, a ne ve vládě. Protože se k ostatním zrádcům přidali tihle dva, tak ten bod, že se bude hlasovat o demisi vlády, prošel.
Přiznám se, že mi v tu chvíli trochu prdly nervy, i když o mně Šárka říká, že jsem velký kliďas. Rozčílil jsem se a trochu jsem zvýšil hlas. Jsem předseda vlády a předseda vlády musí občas ukázat svým ministrům tvrdost. Vysvětlil jsem jim velmi klidným, i když velmi důrazným hlasem, že jsou v té vládě kvůli mně, protože kdyby nebylo mě, tak by v té vládě v tuto chvíli vůbec nebyli. A jestli si myslí, že budou hlasovat o vládě, ve které jsou kvůli mně, a nechtějí se mě ani zeptat, jaký na to mám názor já, kvůli kterému jsou v té vládě, tak já tady nemusím vůbec být. Totiž, opravil jsem se, já tady budu, to oni tady v tuto chvíli vůbec nemusí být… A dodal jsem tím důrazným hlasem, že je v té vládě nikdo nedrží a rozhodně já v ní nedržím nikoho, komu se v ní být nechce…
Přitom, když jsem jim tohle říkal, si ta kozatá megera na svém kokrhajícím mobilu (z toho je poznat, že je posedlá kohoutama, říká Šárka) zrovna vyťukávala nějakou esemesku. Napadlo mě, že píše Kotrbovi něco
o tom, že už to mám za pár… To mě namíchlo ještě trochu víc a o něco zvýšeným, i když úplně klidným, ale velmi důrazným hlasem jsem všem řekl, ať mi ihned vrátí mobily, protože to nejsou jejich mobily, ale mobily vládní, které jim platí vláda, a ta vláda pořád ještě podléhá mně, a když se jim ta vláda nelíbí, ať mi je teda fofrem koukají vydat.
Koukali na mě jako vrány a přiznám se, že i když jsem byl úplně klidný, tak si už přesně nevybavuju, co bylo potom, asi jsem měl nějaký vokno nebo co a vím jenom, že když jsme se rozcházeli, tak se říkalo, že se k něčemu sejde náš ÚVV a bude hlasovat o tom, co jako s tou vládou, teda i se mnou dál. Nevím, ale mám takový pocit, že to vypadá v tuto chvíli pro mě dost blbě.
Šárka mi pořád říká, že politici jsou děvky prodejný a že lepší jsou lidi
v byznysu, jako je Líba a její kamarádi a kamarádky z vyšší společnosti.
