Deník JUDr. Kokose

4. dubna         

Včera ráno u bazénu mi Šárka řekla, že nejenže se v téhle zemi nedá podnikat, ale už ani vládnout. A měla – jako vždycky – pravdu. Nejdřív si ten had Kalousek na tenise plácne s Tupolánkem, že spolu budou dělat modrou šanci, a pak se mi pokusí shodit vládu. (Už nebudu věřit nikomu, kdo hraje tenis a jmenuje se Mirek – Grebeníček ho naštěstí nehraje.) Když se jim to nepodaří, vyleze ten starý prďola z Hradu a že prej chce, abych po rekonstrukci vlády požádal sněmovnu o důvěru. Já to ale neudělám – jsem furt eště premiér a v ústavě není nic o tom, že bych to dělat musel. Není tam ani nic o tom, že by měl prezident právo mě o to žádat. A tak kromě toho, že je ten prďola z Hradu mimo realitu, je i mimo ústavu. To je vážně hrozný: všichni si klidně porušují ústavu jenom proto, aby mě v tuto chvíli zbavili vlády a mohli pustit modré straky k lizu.

Já tam ale v tuto chvíli žádné jiné straky nepustím. I Šárka mi řekla, že bych byl blbej, kdybych něco takovýho dělal, a že kdybych to udělal, tak by si mě úplně přestala vážit. Ona by ale byla spíš naštvaná, kdybych se nechal odstrčit od lizu a pustil tam někoho jinýho, když ho tam pustit nemusím (a na to vemte jed, že to v tuto chvíli nemusím). Aspoň do doby, než prodáme Telecom a ČEZ a pár dalších firem, ze kterých nám v tuto chvíli slušně kape a může kapat ještě víc, když je od nás bude chtít někdo koupit. Ten, kdo je bude chtít, se přece bude muset trošku snažit, aby je dostal, že jo… To ví každý podnikatel, ví to i moje žena, tak proč by to nevěděl předseda vlády?

A oni furt, že mám odstoupit a semhle támhle. To by se jim hodilo, kdybych odstoupil – já přece v tuto chvíli neodstoupím jenom proto, abych někomu udělal radost, když bych tím zároveň neudělal radost i sobě, že jo. Líba říkala, že v nejhorším případě bych měl dělat, jako že jsem odstoupil, i když bych ve skutečnosti neodstoupil. Tak, že jako není někde, kde ve skutečnosti je, to nakonec dělá i ona a vychází jí to. Možná že by to v tuto chvíli řešení bylo, i když nevím, jak bych to přesně udělal. Přece jenom mezi bordelem a vládou jsou určité rozdíly, i když ne zas tak velké. Jak to teda navlíknout, aby si všichni mysleli, že už premiér nejsem, když bych pořád byl a měl z toho všechny možné i nemožné výhody, které mám v tuto chvíli?

 

6. dubna

V pondělí jsem si šel s Pavlem Přibylem a dalšími kámoši zahrát fotbal. Všem jsem řekl, že jdu v tuto chvíli s naším týmem mlátiček hrát fotbal, fotbal jsem taky upřímně šel hrát. Nebylo to ale nic platné. Po utkání mě začali honit novináři a když jsem před nimi prchal, naběhal jsem se skoro víc, než když jsem předtím utíkal na hřišti před míčem, aby mě s ním náhodou někdo netrefil. Se Šárkou jsme pak doma večer přemýšleli nad mojí složitou situací.

Moje situace je složitá, i když by v tuto chvíli vůbec složitá být neměla. Jsem premiér vlády téhle země a nikdo na světě mě nemůže nutit, abych podal demisi. Kdo tvrdí něco jiného, je mimo ústavu. Mimo ústavu je ten prďola z Hradu, který nechce podepsat demise ministrů, které jsem mu dal, a trucuje (Dobře to napsali v tom Právu! říkala Šárka, která čte noviny). Mimo ústavu je Kalousek-hovňousek a jeho lidovci i modré straky z ODS, které se už nemůžou dočkat, aby tuhle zemi, která je v tuto chvíli šampión, mohli zase proměnit ve spálenou zemi.

Prďolovi z Hradu ani nestačilo, že jsem se zachoval vstřícně a i když to bylo mimo ústavu, veřejně jsem slíbil, že nechám hlasovat o důvěře své rekonstruované vládě (takhle složitě se říká vládě, když se zbaví všech škůdců). To hlasování teda fakt bude a spojím ho v parlamentu se zákonem, který jsme se Šárkou vymysleli a sami doma sepsali a zní přesně takhle:

Máme rádi lidi. Protože chceme, aby se jim vedlo líp, zejména těm chudším, snižujeme v tuto chvíli daně všem lidem s příjmy pod dvacet tisíc měsíčně – těm o tři tisíce – a těm, co mají ještě míň, míň než patnáct tisíc měsíčně, tak těm o čtyři tisíce měsíčně.

Schválně, ať si proti takovému zákonu někdo zkusí hlasovat! Když to udělá, bude to jednoduše znamenat, že nemá rád lidi a nepřeje jim snížení daní. Ať si něco takového dovolí říct Kalousek, když o sobě tvrdí, že je křesťan (se Šárkou se tomu upřímně smějeme a aspoň Šárka tvrdí, že já jsem mnohem větší křesťan než on), ať si to dovolí říct ODS, která tvrdí, že chce, aby měli lidi nižší daně! A když si to dovolí, ať si to zodpoví před svými voliči, teda až nějaké ty volby budou.

A když bysme náhodou tohle hlasování projeli, protože by se lidovci a ODS projevili jako pokrytci, kteří sledují jen svoje úzké zájmy, Michal Kraus říká, že ani pak by moje vláda nemusela podat demisi. A Michal Kraus, ten to musí vědět, když je v parlamentu už od roku 1987, a má tak ze všech poslanců největší zkušenosti. Prostě bych hezky podle ústavy vládnul až do řádných voleb příští rok v červnu… a i pak by se to podle Krause dalo nějak zaonačit, aby ty volby v tom řádném termínu nebyly. 

8. dubna

Tak jsem se zase jednou upřímně nasral. Bylo to ve středu na vládě. Unionističtí podrazáci Němec a Kühnl přišli s návrhem na kolektivní demisi vlády. Oni tím teda hrozili už od pátku, ale do poslední chvíle jsem nevěřil, že to udělají, protože to nebylo v jejich zájmu ani v zájmu občanů téhle země, která je v tuto chvíli šampión. Začalo se hlasovat o tom, zda bude bod o tomto návrhu zařazen na pořad jednání. K Němcovi a Kühnlovi se samozřejmě připojili zrádní ministři, kteří ve vládě ještě sedí, i když už tam dávno sedět neměli, a to jenom kvůli tomu starýmu prďolovi z Hradu, který trucuje a nechce demise přijmout.

Říkal jsem si, že ten bod neprojde, protože většinu ve vládě mají ministři za ČSSD, kteří to s touhle zemí tak jako já myslí upřímně. Jenomže se stalo něco nečekaného a přidala se k nim ta ceckatá kráva, kterou jsem podporoval a ještě před pár týdny jí nabízel stranickou funkci – nemůžu za to, že ji nezvolili -, a chlápek se šálou na krku, u kterého stačilo málo a mohl být v tuto chvíli na hřbitově, a ne ve vládě. Protože se k ostatním zrádcům přidali tihle dva, tak ten bod, že se bude hlasovat o demisi vlády, prošel.

Přiznám se, že mi v tu chvíli trochu prdly nervy, i když o mně Šárka říká, že jsem velký kliďas. Rozčílil jsem se a trochu jsem zvýšil hlas. Jsem předseda vlády a předseda vlády musí občas ukázat svým ministrům tvrdost. Vysvětlil jsem jim velmi klidným, i když velmi důrazným hlasem, že jsou v té vládě kvůli mně, protože kdyby nebylo mě, tak by v té vládě v tuto chvíli vůbec nebyli. A jestli si myslí, že budou hlasovat o vládě, ve které jsou kvůli mně, a nechtějí se mě ani zeptat, jaký na to mám názor já, kvůli kterému jsou v té vládě, tak já tady nemusím vůbec být. Totiž, opravil jsem se, já tady budu, to oni tady v tuto chvíli vůbec nemusí být… A dodal jsem tím důrazným hlasem, že je v té vládě nikdo nedrží a rozhodně já v ní nedržím nikoho, komu se v ní být nechce…

Přitom, když jsem jim tohle říkal, si ta kozatá megera na svém kokrhajícím mobilu (z toho je poznat, že je posedlá kohoutama, říká Šárka) zrovna vyťukávala nějakou esemesku. Napadlo mě, že píše Kotrbovi něco
o tom, že už to mám za pár… To mě namíchlo ještě trochu víc a o něco zvýšeným, i když úplně klidným, ale velmi důrazným hlasem jsem všem řekl, ať mi ihned vrátí mobily, protože to nejsou jejich mobily, ale mobily vládní, které jim platí vláda, a ta vláda pořád ještě podléhá mně, a když se jim ta vláda nelíbí, ať mi je teda fofrem koukají vydat.

Koukali na mě jako vrány a přiznám se, že i když jsem byl úplně klidný, tak si už přesně nevybavuju, co bylo potom, asi jsem měl nějaký vokno nebo co a vím jenom, že když jsme se rozcházeli, tak se říkalo, že se k něčemu sejde náš ÚVV a bude hlasovat o tom, co jako s tou vládou, teda i se mnou dál. Nevím, ale mám takový pocit, že to vypadá v tuto chvíli pro mě dost blbě.

Šárka mi pořád říká, že politici jsou děvky prodejný a že lepší jsou lidi
v byznysu, jako je Líba a její kamarádi a kamarádky z vyšší společnosti.

 11. duben

Milý deníčku, tak oni si mysleli, že mě doběhnou, a to nejenom Kalousek-hovňousek, prďola z Hradu a nenažranej Němec, ale i náš malý zombie se šálou na krku a prsatá megera. Mysleli si, že mě doběhnou a donutí k demisi… jenomže já měl eso v rukávu, totiž měl jsem tam Kohouta (to by ta megera, který kokrhá mobil, měla přece být ráda, že jsem jí našel novýho Kohouta, i když si nejsem jist, jestli zrovna tohohle ona docení).

A když teda chcete vládu bez Grosse, mějte si vládu bez Grosse,
ale s Kohoutem! Proti Kohoutovi nemůžete říct ani ťuk – je to diplomat
a v životě si žádný byt nekoupil, protože celý život bydlí v bytech různě po světě, co pro něj pronajímá a platí naše vláda (možná jsem taky měl jít spíš na diplomata než ke dráze, bohužel ale v roce, kdy jsem končil základku, nevypisovali na diplomacii žádný učební obor).

A jdeme dál: lidovci vypověděli koaliční smlouvu a koalice tak v tuto chvíli už není – ani omylem! Budeme mít proevropskou většinovou vládu, která zabrání posilování komunistů, ale nechceme v ní ani Kalouska-hovňouska, ani Šimonovskýho, ani Ambrozka, ani Němce, prostě žádný zrádce, budou v ní jenom lidi loajální k vládě, které si vyberu já sám.

A kdyby se to Kalouskovi nelíbilo, jak je libo: nebudeme bránit posilování komunistů, jak jsme původně chtěli, a moje vláda, která ještě pořád vládne a nikdo ji nemůže nutit k demisi, protože by byl mimo ústavu, bude vládnout dál bez lidovců a unionistů a bude hledat podporu napříč stranami – i tomu Grebeníčkovi nějakej chlup pustím, vždyť on už na to čeká skoro patnáct let, aby si taky zobnul. Je to lidsky pochopitelné a my mu zobnout dáme, ale ne zas tak moc, aby neubylo nám…

A jestli se tenhle scénář v tuto chvíli někomu nelíbí, prosím, berte Kohouta! Když ho nevezmete, budete to vy, kdo mě donutíte k menšinovému vládnutí a otevřete vrátka komunistům.

Mám to ale vymyšlené, co? A to musím říct, že jsme to tentokrát nevymýšleli doma se Šárkou. Vymyslel jsem to s Věrou Duškovou, Ottou Novotným a jednou dobrou radou přispěl i strýček Vik. „Komunisti to s lidima dycky mysleli dobře, tak se jich neboj, Stando!“ vzkázal mi z Jihlavy. Strejdo, já se jich nebojím, mnohem víc se bojím těch, kteří chtějí, abych se vrátil k dráze, a to komunisti v tuto chvíli nejsou.

13. duben

Musím se pochválit: to číslo s Kohoutem se mi opravdu povedlo, objevuje se ale jako pokaždé spousta lidí, která mi ho chce pokazit. V první řadě samozřejmě nikdo jiný než Kalousek- hovňousek. Nelíbí se mu jednorázová dohoda o důvěře nové vládě, a přitom to byl on, kdo rozbil koalici, a tak i jemu přece musí být jasné, že koalice, kterou rozbil, už v tuto chvíli neexistuje. On by ji najednou chtěl zpátky, ale to má smůlu, protože buď vysloví důvěru Kohoutovi, anebo zůstanu premiérem já, tak ať si teda vybere. Vzhledem k tomu, jak skoro dva měsíce křičí, že mě nechce (vážně nechápu, co proti mně a Šárce vlastně má), tak bych vsadil na to, že nakonec dostane rozum a vezme Kohouta.

Myslím ale, že jsme s Věrou Duškovou i Ottou Novotným nemohli najít na tuhle práci najít lepšího opeřence než Kohouta. Tak předně je to diplomat (teď nevím, nepíše se náhodou „dyplomat“?). No a takový diplomat (dyplomat?) musí umět poslouchat, to dá rozum. Když pro nic jiného, tak prostě proto, že chce být ještě dlouho diplomat (dyplomat), chce, aby ho vláda posílala do nejrůznějších cizích zemí, kde se hovoří různými cizími jazyky, a taky aby mu tam platila luxusní ubytování v luxusních rezidencích – kam se na ně hrabe náš byt, co máme se Šárkou na Barrandově, a nikdo kvůli těm rezidencím nedělá humbuk.

No a potom je taky ten Kohout členem ČSSD a já jsem v tuto chvíli čerstvě zvolený předseda. To je něco jako červ a slepice – ne, nebudu se přirovnávat ke slepici, když on je Kohout. Tak je to něco jako mravenčí královna a takovej ten malej mraveneček v mraveništi, co tam přenáší ty stébla. Anebo jako včelí královna a včela, které se myslím říká pracovnice. Prostě mezi řadovým členem ČSSD a čerstvě zvoleným předsedou je taková propast, že kdyby náhodou člen chtěl předsedovi odmlouvat, tak se prostě jenom zvedne ruka, řekne se - Příteli, takhle ne, stranický zájem je ten
a ten, a ty ho budeš plnit! – a hotovo.

Kalousek-hovňousek se ale tváří, jako by tohle všechno věděl a nechce ustoupit ani o krok. Ale to přece nejde, abych ustupoval pořád jenom já, který jsem v tuto chvíli stále premiérem vlády téhle republiky! To si musí uvědomit, že takhle by to dál nešlo, a to nemluvím o tom, že je mimo ústavu. Asi si napíšu o radu strejci Vikovi, jak na toho Grebeníčka, aby mi šel víc na ruku a abych neriskoval, že mi za chvíli začne šéfovat. I když v tom mi strejda asi moc nepomůže, jako s těma prachama, který mi jako měl půjčit – jeho komunisti taky dostali a zachránil se před nima až v důchodu!

 15. duben

Teda trávit noc s Kalouskem-hovňouskem, i když člověk sedí za stolem, kde je spousta jinejch lidí a člověk se nemusí dívat zrovna na něj, to není žádnej med – a myslím to upřímně. Ale co má člověk dělat, když je v tuto chvíli stále ještě předseda vlády téhle země a chce najít řešení situace, do které nás Kalousek dostal svým nezodpovědným jednáním? To se pak musí trochu přemoct a prosedět s ním za stolem třeba celou noc jako já ve středu.

Ale i když se člověk na Kalouska moc nedívá, i tak cítí to jeho nechutné sebevědomí. Nechápu, na co je vlastně tak sebevědomý – ve vládě nikdy nebyl, neví, co je to zodpovědnost a umí jenom rozbíjet. Na tom, že je tato země v tuto chvíli šampión, tak nemá žádnou zásluhu. Stěhuje se do bytů po mrtvých švagrech – to je vůbec zvláštní, na mě se novináři pověsí, když kolem mého bytu zůstali všichni živí, zatímco kolem toho jeho se střílí a padají tam mrtvoly jako v nějakém westernu. Ale to asi přijde všem normální. Fakt mi dělá potíže koukat se tomu chlapovi do ksichtu.

Ale už to nebude dlouho trvat a nebudu se muset dál přemáhat: budu jenom předseda ČSSD, kterým jsem v tuto chvíli, a vládnutí nechám jiným ptáčkům. Nebudu se tak už muset v médiích vyjadřovat ke každé prkotině (to si za mě pěkně vylížou jiní, které budu dirigovat z povzdálí) a moje popularita zase poroste… Kalouskova neporoste, protože se osobně postarám, aby se kolem těch jeho mrtvol ještě trochu zvířil prach.

Já vím, všichni si v tuto chvíli myslí, že jsem to v tu středu projel na celé čáře – i Šárce jsem musel doma vysvětlovat, že to tak vůbec není. Já jsem po tom půl roce přišel na to, že stát v pozadí mi vyhovuje mnohem víc než stát vepředu. Prostě ta politika mi jde líp, když se pořád nemusím chodit obhajovat před parlament, který je obyčejná žvanírna, kde se stejně žádná politika nedělá. Ta se dělá tam, kde jsem jako ryba ve vodě, totiž mezi mými lidmi v mé straně, které jsem stále předseda.

A protože jsem a zůstanu předseda té nejsilnější parlamentní strany, a to je v tuto chvíli stále ČSSD, tak budu mít tu vládu dál pod palcem. A co se týče protikomunistické pojistky, co si na ní tak zakládají lidovci a hlavně Kalousek-hovňousek, to se musím upřímně smát. I pojistky se přece dají vyhodit, ne? To je potom tma jako v pytli a v ní se dělají různé věci, které by se hovňouskovi ani dalším moc nelíbilo vidět, kdyby bylo světlo.

18. duben

Tak se kolem mě zase strhl pěkný rozruch, kterému upřímně nerozumím a myslím si, že se jedná o novou mediální kampaň proti mé osobě. Zdá se mi, že se nějaké síly, kterým se nelíbí, že je tato země šampión, znovu rozhodly mě zdiskreditovat.

Tvrdí se, že jsem prý udělal nějaký kotrmelec a během jednoho dne změnil názor. To je úplně směšné. Každý ví, že moje jednání je zcela konzistentní v tom, že se chovám tak, aby to bylo v zájmu sociální demokracie a občanů této země, které jsem v tuto chvíli pořád ještě premiér.

Jak to tedy bylo? Ve středu večer jsme měli jednání s lidovci vedenými Kalouskem-hovňouskem a tou další stranou, která má asi pět členů, deset poslanců a její jméno si teď nevybavuju. I když jsem tam všem jasně řekl, že je moje demise na stole a že nabízím proevropskou většinovou nekomunistickou vládu s Kohoutem z Bruselu a že si nepřeji, aby se na ní zúčastnily stranické špičky, Kalousek-hovňousek dělal, jako když mě neslyší. Lidovci si pak kladli nesplnitelné personální požadavky, jako že v té vládě musí zůstat zrádce Šimonovský. Tomuto požadavku jsme nakonec ustoupili jen proto, že na místo zrádce Šimonovského začali nabízet ještě většího zrádce Kalouska. Řekne se vláda bez stranických špiček a oni řeknou „Kalousek“ – no není to v tuto chvíli jako u blbejch?

Protože jsme byli všichni unavení, byla už noc a já se už nemohl dál koukat na ten Kalouskův ksicht, nakonec jsme to jednání ukončili s tím, že jde o návrh dohody, který předložíme svým stranickým grémiím ke schválení. Já jsem pak šel za tím prďolou z Hradu a řekl jsem mu, že s tím návrhem dohody předstoupím před sociální demokracii, ale že to bude velice těžké to tam prosadit.

No a potom, když se sešlo naše předsednictvo, tak se ukázalo, že ten návrh tak, jak si ho vydupal Kalousek-hovňousek, opravdu průchodný nebyl. Mně dávají za vinu, že je Kalousek neústupný a odmítá udělat vstřícný krok, a já jich přitom už udělal tolik, že jsem dokonce nabídl, že odstoupím z funkce premiéra vlády této země! To bych se na to podíval, kdo tu koho podtrhává a kdo koho ne.

Já jsem tam tedy na tom předsednictvu řekl, že je to špatný návrh dohody a že jsem osobně proti tomu návrhu, ale to bylo proto, že jsem o něm mezitím dost přemýšlel a přemýšlel jsem taky o názorech, které jsem se doslechl od našich zástupců z krajů. A v těch názorech jasně převažoval tento: “Stando, neodstupuj! Bez koho bychom tu udělali hráz Modré šanci, která je nebezpečná pro velkou většinu obyvatel téhle země, které jsi pořád ještě premiér?”

A proto jsem po zralé úvaze došel zodpovědně k závěru, že řešení, jak ho nabízel Kalousek-hovňousek a odkývali mu ho zrádci Kraus, Sobotka a Zaorálek, kteří z kdovíjakého bruselského smetiště vyšťourali Kohouta, aby mi s ním vrazili nůž do zad, tak tohle řešení rozhodně není dobré pro občany této země! A já jsem pořád ještě její premiér a ten, kdo říká, že bych měl podat demisi, škodí téhle zemi, která je v tuto chvíli šampión, nehledě na to, že je mimo ústavu.

20. duben

Můj deníčku, v tuto chvíli se ukazuje, že udělat místo mě premiérem Kohouta nebyl zas tak dobrý nápad, jak jsem si prve myslel. A to mi to Šárka říkala od začátku, a já jí to nechtěl věřit. Říkala: „Než Kohout z Bruselu, to už je lepší česká slepice, ne?“ Myslela tím Buzkovou. Já jsem jí na to ale tehdá řek, že než tahle slepice, to teda radši Kohout, a klidně ten z toho z Bruselu. Tím, jak jsem jí to takhle vysvětlil, jsem si sám pro sebe potvrdil, že ten můj výběr byl dobrý, pak jsem ale začal mít nějaké pochybnosti a nakonec jsem zjistil, že nebyl dobrý.

Ty pochybnosti o tom Kohoutovi jsem začal mít, když se k němu zrádci Kraus, Zaorálek a Sobotka hned nahrnuli a začali mu podkuřovat, hnedle jako nějakému premiérovi, i když premiérem téhle země jsem byl pořád já. Úplně mě ale dorazilo, když s Kohoutem začal cukrovat Kalousek-hovňousek a pak o něm někde řekl, že se mu hrozně líbí. To už mě začala v hlavě blikat taková ta červená baterka a začal jsem si říkat, že Kohout, co se líbí hovňouskovi, tak takový Kohout asi ne.

Včera si na mě Kohout ještě stěžoval na diskusním fóru jedněch německých novin z Prahy, těch, co mi podrazily nohy tím, že proti mně rozjely tu nenávistnou kampaň, ale to už jsem věděl, že je Kohout podrazák a zrádce, kterého jsem si skoro přivinul k hrudi, a on mě skoro uštknul. Anebo spíš vykloval oči, když je Kohout. Než toho, to už radši Jirku Bradavičku.

V tuto chvíli teda vím, že se nemůžu vůbec na nikoho spoléhat, protože všichni jsou zakuklení zrádci, kteří nestojí o nic jiného, než abych už nebyl premiér téhle země, který v tuto chvíli pořád jsem, a abych nebyl ani předseda ČSSD, kterým v tuto chvíli taky jsem. Oni si přejí, abych nebyl vůbec ničím, čím jsem v tuto chvíli, a abych byl zase asi tím, čím jsem byl dřív, totiž strojvůdcem. Potíž je ale v tom, že tím já jsem nikdy nebyl.

Proč já jsem tenkrát nešel na toho dyplomata! Určitě by mi to taky šlo, když to zvládají i tak hnusní ptáci, jako je ten Kohout.

22. duben

Nemine den, aby si novináři do nás nerýpli, a protože novináři ovlivňují veřejnost, rýpe si do nás pak skoro denně i ta veřejnost. V tuto chvíli jsme se třeba doslechli, že vláda, která se chystá, bude Grossova vláda bez Grosse, a protože už ta Grossova byla vlastně Špidlova bez Špidly, má být ta nová vláda Špidlova bez Špidly i bez Grosse. Nevím, jestli se to dá vůbec pochopit, jak složitě je to vykonstruované, tohleto obvinění. Novináři si prostě něco vycucají z prstu, jen aby někoho znemožnili, a je jim úplně jedno, že tu vůbec nejde o to, bez koho ta vláda má být, ale o to, PRO CO tu má být. A ta nová vláda tu má být přece proto, aby zabránila experimentům modré šance, která je nebezpečná pro velkou většinu obyvatel téhle země, i kdyby si ji ti obyvatelé přáli.

A také tu ta nová vláda má být proto, aby zprivatizovala podniky, které po Telecomu ještě zprivatizovat jde: ČEZ, správu letišť, Českou poštu a některé další. Moc rádi bychom zprivatizovali i Národní galerii, ale to by Knížák tak řval, že by ho bylo slyšet až na Hrad a ten starej prďola, který nás už tak všude dusí, by nás začal dusit ještě víc… My se ho ale nebojíme a jestli nás bude dál dusit, zprivatizujeme mu klidně i ten jeho Hrad.

Na tak náročnou práci, která tu novou vládu čeká, bude Jirka Bradavička tím nejvhodnějším člověkem, protože je to manažer. V sociální demokracii moc takových nemáme a Jirka Bradavička je jeden z nich. Před rokem 1989 náměstkoval v podniku Restaurace a jídelny, pod který patřily všechny restaurace, bary, pivnice, hospody, vinárny a vůbec podniky, kde se pilo a jedlo, v celé republice (škoda, že už tenhle podnik dneska neexistuje – ten by se nám privatizoval jedna radost!). Řídit takový velký podnik určitě nebylo snadné a Bradavička to zvládl.

V tuto chvíli se musím zastavit ještě nad jedním osočením, se kterým přišli novináři a modří ptáci, což je jedna a ta samá pakáž. Vymysleli si, že prý budu Jirku Bradavičku řídit z pozadí. Dovolte, abych se tomu zasmál – copak takový manažer, který řídil Restaurace a jídelny se všemi restauracemi a hospodami v celé republice, by měl tak málo sebevědomí, že by se nechal na dálku od někoho řídit? Samozřejmě že ne. I proto to s ním budu mít o něco těžší, než bych to měl s Kohoutem, i když s Kohoutem byl zas ten problém, že to je dyplomatická svině, kdežto Bradavička je náš. Dokonce mě ještě ani jednou nezradil. Až to udělá, tak ho prostě shodím, tak jak jsem už shodil Zemana, Špidlu a jak brzo shodím Sobotku, Zaorálka i Krause. Když mě někdo zradí, to se pak neznám a udělám všechno pro to, aby si to zapamatoval až do smrti. Ale Bradavička určitě není tak hloupý, aby mě zrazoval, alespoň do té doby, než ta nová vláda zprivatizuje všechno, co se ještě zprivatizovat dá.

Jinak jsem rád, že ty novinářské hyeny v tuto chvíli pronásledují Jirku Bradavičku, a ne mě. Máme aspoň se Šárkou větší klid na přemýšlení o nových projektech, které spolu rozjedeme. Tentokrát bez Líby, která už bude brzo v lochu.

25. duben
 

Tuhle se mě v televizi ptali, jestli mě na místě premiéra této země neměl nahradit spíš můj první místopředseda Sobotka, a já na to upřímně odpověděl, že jsem mu to sám nabízel a on to odmítl. A opravdu to tak bylo. Konkrétně jsem se na to Sobotky zeptal takto: “Ne aby tě, příteli, napadlo tlačit se na moje místo. Zkus si to a zničím tě!” A on mi pak na to odpověděl, jak jsem uvedl v tom televizní pořadu, že o místo premiéra téhle země nemá zájem.

To s Jirkou Bradavičkou je to něco jiného. Známe se v tuto chvíli už patnáct let a je pravda, že on mě objevil. Teda to se tak v politice říká, já už byl samozřejmě objevený dávno předtím, alespoň sám pro sebe.

Co mě ale na Bradavičkovi upřímně pobavilo, byla jeho tiskovka, na které vysvětloval, že nespolupracoval s StB a že ho do těch jejich seznamů napsali neoprávněně. Evidovali ho pod krycím jménem Roko. “Měl jsem tehdy papouška Roka,” řekl Bradavička na té tiskovce, “podle něho mě asi pojmenovali.” A dodal, že nechápe, jak ti estébáci na jméno jeho papouška přišli. A pak ještě řekl, že mu nabízeli kariérní růst, když bude s nimi spolupracovat, a on je poslal někam. To je teda zvláštní: kdybych něco takového řekl já, novináři by se na mě sesypali jako vosy a hned by se mě ptali na různé podrobnosti, Bradavičky se ale nikdo na nic neptá. Například by se ho mohli ptát toto: “Papoušek mluví, ne? A opakuje všechno, co slyší, že jo?” Anebo by se ho mohli ptát: “Tak vy jste s těma estébákama, co vám nabízeli kariérní růst, vyrazil dveře, a za několik let jste se stal náměstkem ředitele Restaurací a jídelen – to byla tenkrát nějaká funkce, co?”

V tuto chvíli se tedy Bradavičky nikdo na nic neptá, ale to nevadí. Když bude dělat potíže, zařídím, aby se ho někdo zeptal a aby ty otázky i ty Bradavičkovy odpovědi, až se začne potit a vytáčet, byly slyšet všude
a hodně nahlas. 27. duben

Novináři si o mně myslí, že mě dostali a že jsem v tuto chvíli na dně, ale je mi líto: já na dně nejsem – ani omylem. Naopak si to docela užívám, protože jsem v tuto chvíli stále předseda sociální demokracie a mám své místo jisté v Lidovém domě. Mám tam jedno pohodlné křesílko, které jsem si tam dal nastěhovat – ošálovanej Dostál ho ukradl v nějakém zámku a já jsem ho pak od něho dostal.

Budu sedět v tom pěkném barokním křesílku (teda nevím, jestli je barokní, ale myslím si to, když je tak staré), budu se dívat na telku, poslouchat Michala Davida, chodit na dobré obědy a tak podobně. Nebudu sice za to brát tolik jako Topolánek, ale to já ani nemusím – když bych potřeboval, stačí zavolat strýčku Vikovi a ten zavolá Rodovi, který mu určitě půjčí. Kdyby náhodou musel zas podepsat nějakou směnku, tak by to taky nebyl problém: Dušková zavolá Simkaničovi a ten ji hned spálí.

Ta moje nová pozice má i další výhody: mohu se věnovat daleko víc své manželce a dceři i své rodině, což je v tuto chvíli jedno a to samé. A zdálky sledovat Jirku Bradavičku a když se mi na tom, co dělá nebo co říká, něco nebude líbit, zavolám si ho do Lidového domu na kobereček (je tam taky takový pěkný, s výjevy, asi barokní). Bradavička se sice pořád tváří, jako by byl můj nejlepší kamarád (vždyť mě před patnácti lety objevil!), ale já vím, že je to pěkná svině, stejná jako všichni ostatní, jenom to na rozdíl od ostatních u něj v tuto chvíli ještě nevyplulo na povrch. Ale až to na něj na povrch vypluje, tak mu to nedaruju a utopím ho jako vosu v coca-cole. Tak jako jsem už utopil spoustu sviní, které jsem na své dráze potkal.

 29. duben

Jsem někde slyšel, že se mi někdo pošklebuje, že jsem byl prý špatný premiér. Tak za á jsem vůbec nebyl špatný premiér téhle země, protože každý ví, že ta země je v tuto chvíli šampión, a kdoví, jestli by byla šampión, kdybych já tím premiérem nebyl – spíš si myslím, že by tedy nebyla.

A za bé byli v této zemi mnohem horší premiéři (premiéry?) než já. Jak to bylo dřív, si už moc nepamatuju, ale takový Čalfa, to nebyl premiér této země, na kterého by tu zůstala nějaká extra vzpomínka. Na hlavě nosil přehazovačku a pořád se na všechny jen tak přiblble křenil, jako kdyby neslyšel, co mu ten druhý říká, a nechtěl vypadat blbě, že nerozumí, tak se jenom tak usmíval. Po tom Čalfovi tady nic moc nezbylo. Po něm byl myslím premiérem ten prďola, co je teď na Hradě. Nemám rád Miloše Zemana, ale v tom má tedy pravdu, že po jeho vládě tu zbyla jen spálená země, kterou museli ti, kteří přišli po něm, napravovat. Zemanovi se to tedy moc nepovedlo, protože s sebou furt jen někam vláčel všelijaké kufříky – do Bamberku, z Bamberku nebo k Havlovi na Hrad a zase zpátky – kufříky plné počmáraných papírů, o kterých si myslel, kdovíco na nich není a které jsem mu tam podstrčil – a nezbylo mu tak moc času na nic jiného. To Šprdla nikam žádné kufříky netahal, ale hrál si na šéfa, i když na to neměl – prostě Šprdla. Dobře mi za Šprdly bylo… To bych rád věděl, kdo si vymyslel, že mám jít na jeho místo… no asi já jsem to byl…

Pak jsem tedy šel na jeho místo, všechno jsem to tady vyzvedl a zlepšil a teď odcházím a předávám tuhle zemi, která je v tuto chvíli šampión, Bradavičkovi. Jak tak Jirku znám, tak to s manželkou všechno prožerou a prochlastaj a nezbyde nic. Pro nikoho už nezbydou ani drobky a taky všechny flašky budou prázdný. Takoví už jsou Bradavičkovi, že když si společně sednou k bohatě prostřenému stolu, zapomenou hned na okolní svět, Bradavičková jazykem vylizuje talíře a Bradavička obrací dnem vzhůru prázdný flašky s vínem, aby si nakapal do krku těch posledních pár kapek, co v nich ještě zbývá. Jsou prostě nenažraní, a proto je Jirka můj nejvhodnější nástupce jako premiér téhle země. Za pár měsíců si lidi řeknou: „Kde je ten Standa, takovej byl skromnej, hubenej a nenáročnej, vždyť jediný, co on chtěl, je mít jeden malej bejvák na kraji sídliště… chtěl jenom to, co má dneska každý!“

A lidi pak řeknou: „Nechceme Bradavičku, ať se vrátí ten, co tu byl před ním – ten byl dobrý a my jsme si ho dost nevážili, když jsme ho tu měli…“

(Zde deník JUDr. Kokose končí)