Svatý otec je homosexuál
Co to praví, neznaboh? Svatý otec, náš Jan Pavel II., a teplouš? To ho snad musela přejít nějaká horkost, řeknete si. Taková, která mu například zabránila dočíst se o nejnovějším vatikánském prohlášení pranýřujícím sňatky mezi homosexuály. “Legální uznání homosexuálních svazků nebo pokládání těchto svazků na stejnou úroveň s manželstvím,” píše se v textu, “by znamenalo nejen uznání deviantního chování, ale rovněž by zatemnilo základní hodnoty, které patří ke společnému dědictví lidstva.” Jak by mohl Svatý otec podepsat tato slova, kdyby byl – dle Svatého stolce – sám deviant?
Musím vás, milí čtenáři, zklamat: je to tak. Důvod, proč dnes Svatý otec vystupuje tak nesmlouvavě proti homosexuálům, je prostý: před mnoha lety se chtěl oženit. Jeho vyvolenou byl člen františkánského řádu, tehdy sedmnáctiletý bratr Wojcek přezdívaný Špinavá prdel, jehož poznal v průběhu své krátké mise v jednom zapadlém podkrkonošském klášteře. Ze sňatku mezi oběma muži nakonec sešlo, protože tenkrát v Polsku, ostatně tak jako dnes (o církvi, k níž příslušeli Wojtyla i Wojcek, nemluvě), to bylo zhola nemožné. Wojtyla se na Wojcka i podhorský klášter pokoušel dlouho zapomenout. Marně – hluboký cit se do jeho nitra nesmazatelně vryl. Od té doby má Svatý otec na srdci šrám, nezhojenou jizvu, z níž čas od času vytryskne na povrch pramen hoře a trpkosti. Nedivme se, že se odrazí i v jeho zdánlivě homofobních postojích, za nimiž není zlý úmysl, nýbrž naopak milosrdná touha, aby dnešní mladí netrpěli jako kdysi on.
Wojcek byl sice Wojtylovou životní láskou, leč nebyl jedinou. Už v semináři se mladý Karol sblížil s učitelem filozofie, páterem Michalem, který se obzvláště věnoval studiu Platóna. Někdy oba, Karol i páter Michal, protáhli svůj intimní dialog nad odkazem řeckého učence až do časných ranních hodin. “Odraz, který vidíš na stěně mé jeskyně, je pouhá iluze!” supěl Michal nad jejich pohybujícími se siluetami, jež spolu sledovali v zrcadle. Když před časem americký Nejvyšší soud zrušil zákony některých členských států proti sodomii, rozzlobilo to Svatého otce. Je-li sodomie iluzí, rozpomněl se na dávné rozpravy s otcem Michalem, nač ji dekriminalizovat? Ožívají-li naše iluze v ohni domácího krbu a nevynášíme je na světlo Boží, budiž. Iluze, jež kdosi vědomě šíří mezi ostatní, však ohrožují víru, a musí se proto tvrdě potírat.
O Svatém otci je známo, že se kdysi hojně věnoval sportu. V zimě byl nejčastěji vidět na běžkách, jak si to se svou příslovečnou energií razí zasněženou krajinou od jednoho kláštera ke druhému (pouze Podkrkonoší se vyhýbal). Jakmile nějaký mnich zahlédl oknem lyžaře mířícího k nim, rozezněl se ihned budovou jeho pronikavý hlahol. Nato se mniši urychleně rozdělili do dvou skupin spěchajících každá jiným směrem, čímž způsobili nejednu kolizi. V první skupině byli lenoši, již si protivili pohyb a běželi se schovat do sklepa, aby tam v klidu přečkali čas Wojtylova pobytu. Ve druhé, početnější skupině byli milovníci sportu. Karol nebyl vybíravý a rád uspokojil jednoho mnicha po druhém. “Křesťanská láska k bližnímu,” vysvětloval jim přitom, “nečiní rozdílu mezi lidmi. Konečně hezký bratr, méně hezký, i ten vysloveně škaredý, všichni vypadáte zezadu přibližně stejně.”
Z oněch dob pochází Wojtylův odpor ke kondomům, jejichž pozdější šíření osobně považoval za velkou tragédii. “Šukání bez kondomu je mnohem lepší,” zaznamenal jeden bratr dominikán výrok otce, když ještě nebyl Svatý, “s kondomem je to děsnej vopruz: žalud vůbec necejtí tu teplou sliznici.”
Postoje Svatého otce jsou v tomto smyslu velice konzistentní: dodnes ostře odsuzuje užívání kondomů všude, kde se objeví. Dokonce i v Africe, kde neznalost antikoncepce vede k populační explozi a četným hladomorům. Nesmělou poznámku jednoho z členů delegace doprovázející jej při cestě po Nigeru, Mali a Čadu, že čím víc se narodí malých Afričanů, tím vyšší je jejich utrpení a úmrtnost, odbyl slovy: “Nepamatuji se, že bych to někdy dělal bez kondomu a vzešel z toho nějaký výlupek.”
Podobně Svatý otec zdůvodňuje svůj odpor k interrupcím. “Jaké interrupce,” argumentoval v soukromé diskusi s nunciem Coppou, “cožpak kdo kdy slyšel, aby z hovna bylo dítě?” Když se mu jal nuncius nesměle naznačovat, že se zákrok týká výhradně matky, neovládl se a na nebohého Coppu se rozkřičel: “Moje matička, a interrupce? Vy byste si snad přáli, abych se vůbec nenarodil!”
Tato vcelku čerstvá událost prokazuje, že si Svatý otec už dnes jinou matku než svou vlastní, která je dávno na pravdě Boží, nevybavuje. Na svého exsnoubence ovšem myslí často. “Wojcku, Wojcku, jaké to mohlo být manželství!” povzdechl si nedávno po přijetí bosého litevského poustevníka, jenž mu ho vzdáleně připomněl, “ty bys vařil, pral a uklízel, a já se staral o duchovno. Pozadí´s měl pěkné – co na tom, že trochu špinavé…” zasnil se Svatý otec a poručil si tabulku čokolády.
Hustler, září 2003
