S posláním v ruce
Martin Daneš
Čeští ministerští úředníci tráví v pracovní době dlouhé hodiny na internetu brouzdáním po erotických serverech. Psali to v denním tisku a informaci dokonce doplnili žebříčkem ministerstev dle souhrnu časů návštěv jejich zaměstnanců na nejrůznějších pornowebech (zajímalo by mě, kdo je za vypracovávání podobných statistik placený). Pěkní nemravové, a hned tuplovaní: krom toho, že je jejich počínání „fuj fuj!“, je taky „fuj“, protože se ti lidé ukájejí za naše peníze. Proč bych měl já, daňový poplatník, finančně přispívat na samohanu českého úředníka?
Navíc může mít tato činnost i některé netušené vedlejší efekty. Například tuhle ministryně zdravotnictví nečekaně vstoupila do kanceláře úředníka lopotícího se nad vyhláškou o prodeji zdravotních pomůcek a načapala jej před monitorem počítače s vyplazeným jazykem a svou mužnou pýškou v dlani. Odchod ministryně z místnosti připomínal úprk… A teď? Co měl, nebožák úředník, dělat, aby ze sebe smyl tu pohanu? Nenapadlo jej nic lepšího než zavřít na chvíli stránku www.porno.com a do seznamu vysoce rizikových pomůcek, k jejichž prodeji je třeba speciální oprávnění a vysokoškolský diplom, jedním tahem pera připsat kondomy.
„Nebudem tyhle prasečinky podporovat,“ zdůvodnil později svůj krok na pracovní poradě u ministryně. To všechno jen proto, aby své šéfce naznačil, že u něj tehdy šlo o naprostý úlet, dvouvteřinové zatmění smyslů, neboť on má přece k věcem spojeným s libidem veskrze odtažitý vztah.
Leč zmírněme trochu svůj přísný pohled; kde jinde si má úředník udělat dobře, když mu doma straší ta ošklivá cizí ženská, která si říká manželka? Většina státních zaměstnanců nemá na to, vydržovat si drahou milenku, a tak bychom se měli jejich posedlost virtuálním sexem snažit alespoň pochopit.
K úřadům, jejichž pracovníci žhaví pornoweby nejvíce, patří ministerstva obrany a vnitra. Není divu, uvážíme-li, že žen je zejména v armádě dosud málo a těm, co tam jsou, zelená beztak moc nesluší. Výběrová řízení na padáky, pistole, pouzdra na pistole… už víte, proč tamní zodpovědní úředníci ze všech účastníků soutěže vyberou pokaždé toho největšího vrtáka? Přece proto, že pro samou práci nemají čas si pořádně prostudovat nabídky.
„Objevil jsem skvělý uniformy na www… To má ale grády!“ sděluje zodpovědný úředník jinému zodpovědnému úředníkovi.
„Já mám radši latex, vole,“ opáčí druhý zodpovědný úředník. Že se vojákovi při skoku neotevře padák anebo se spoušť pistole samovolně sepne a prostřelí policistovi stehno? Nezlobte se, ale není snad důležitější, aby se zodpovědnému úředníkovi podařilo zavčas otevřít zadřené zdrhovadlo a před obrazovkou mu pak na pracovní stůl vystřelilo…? však víte co.
V přízemní snaze odvést je od radostí života se vedení mnoha českých úřadů rozhodlo svým zaměstnancům přístup na erotické weby znemožnit (otázkou je, zda tím neporušují jejich základní lidská práva). Kdosi je zkrátka zablokuje a vyhledávač je vám pak odmítne načíst. Na ministerstvu školství se však nových výzev nebojí a v reakci na to si odkaz na jedno dobré porno zařadili přímo na svůj oficiální web. V případě naléhavé potřeby si je tam mohl každý úředník či úřednice snadno a rychle najít. Aby nepřející impotenti v čele ministerstva nic nepoznali, odkaz se skrýval pod názvem „mateřská škola Čtyřlístek“ (říkám pořád, že ani v hardpornu špetka poezie nezaškodí). Stránky se líbily natolik, že odkaz převzal na svůj web rovněž pražský magistrát. Fungovalo to až do chvíle, než do toho svůj nenechavý nos strčili novináři, a odkazy musely pryč.
Důvodem, proč o dané problematice píši tak otevřeně, je, že mně žádné omezování na tomto poli nehrozí. Zaprvé nejsem státní zaměstnanec (což je zase škoda), zadruhé mi mé pracovní zařazení brouzdání po erotických serverech nejen umožňuje, ono je – považte – dokonce vyžaduje! Co si budeme povídat, mám se v branži ještě čemu učit a jedním ze spolehlivých a takřka nevyčerpatelných zdrojů je právě internet.
Nedávno mi do kanceláře bez varování vtrhla sekretářka a zastihla mě u monitoru v poněkud prekérní pozici. Pohlédla na mě vyčítavě a pravila:
„Ale pane šéfredaktore, vy se přetahujete! Neměl byste si taky chvíli odpočinout?“
„To slovo neznám,“ odpověděl jsem s lehkým povzdechem, zapínaje si kalhoty, „práce je pro mě opravdu vším!“
Hustler, prosinec 2003
