Proč nemít s Oskarem orgasmus
Martin Daneš
Potkal jsem na ulici kamaráda Oskara. Ploužil za sebou nohy a zíral upřeně do země. Působil na první pohled zdrceně. Když jsem ho oslovil a zeptal se, co se mu stalo, projevil nejprve překvapení, že je to na něm tak znát.
„A co je to tvoje to?“ ptám se.
„Žena se mi po patnácti letech manželství přiznala,“ soukal ze sebe zplihle, „že se mnou nikdy neměla vrchol.“
Pochopil jsem, že je situace vážná, a pozval Oskara na pivo. Při druhém půllitru se kamarád rozpovídal: „Po pravdě řečeno mě to už před časem napadlo. Projevovala se dost hlasitě, a zajímavý bylo, že to na ni pokaždý přišlo přesně půl minuty po mně. Bylo zvláštní, jak přesně to má načasovaný. Moh bych to bejval klidně odpočítávat stopkama, a trefil bych se.“
Nevěděl jsem, co mám na to říct.
Oskar na moje komentáře nečekal. „Ono to ale vypadalo,“ pokračoval, „že jsme skvěle sehraný, a tak jsem veškerý pochybnosti hodil za hlavu. Víš, vono to stejně nemá žádnej smysl, bejt v tomhle ohledu nějak podezřívavej.“
„Chápu,“ řekl jsem soucitně, „že tě její přiznání tak zdrtilo. Mohla ti to aspoň říct dřív.“
„Jo,“ povzdechl si Oskar, „před lety by se s tím možná dalo něco dělat. Teď ale vím, že jediný, k čemu to povede, je to, že spolu přestaneme spát. Já na ni teda chuť nemám.“
„Chceš říct, že se rozloučíš se sexem? Nebo se s ní dáš rozvést?“ vyzvídal jsem.
„S tímhle odůvodněním by nás asi žádnej soud nerozved,“ odfrkl Oskar posměšně. „Ne, já myslel, že už to odteďka budu dělat jenom s Ivuškou.“
„Jo, Ivuška,“ zapálilo mi, „Ivuška je…“
„Ivuška má vrcholy o něco tišší než moje žena,“ uvažoval Oskar nahlas, „i když…“
„I když co?“
„Někdy jsou tak tichý,“ hlesl, „že to skoro vypadá, jako by žádnej neměla.“
„Myslíš si, že ani Ivuška s tebou nemá orgasmus?“ otázal jsem se. Oskar chvíli mlčel a pak se mi zahleděl zpytavě do očí. „Hele, seš můj kámoš,“ pravil, „tak mi řekni upřímně: Myslíš, že jsem jako chlap přitažlivej?“
Nikdy předtím jsem o Oskarově přitažlivosti nepřemýšlel, a snad proto jsem začal trochu koktat. „No… myslím, no… řek bych, že na tobě ženský můžou něco mít,“ odpověděl jsem nepříliš přesvědčivě. „Bankovní konto?“ prohodil jízlivě.
„Bankovní konto vyloučit nelze, víš, že každou ženskou zajímá,“ tlačil jsem to do legrace.
Oskar se zamyšleně podrbal na hlavě a objednal další pivo. „Promiň, kladu stupidní otázky,“ omluvil se, „copak ty můžeš nějak hodnotit moje mužský kvality? Mluvím jak nějaká děvka. Už mi z toho nejspíš jebe.“
Chtěl jsem přítele Oskara nějak povzbudit. Nešlo to jinak než dílčím zpochybněním věrohodnosti jeho ženy. „A zajímal ses o to,“ spustil jsem opatrně, „jestli tvoje žena vůbec kdy měla nějakej orgasmus?“
„Jako s někým jiným?“
„Přesně tak, s někým jiným.“
„To mě taky napadlo,“ utrousil Oskar posmutněle, „myslíš jako jestli mi zanáší?“
„To nemusí bejt nutně tak, já myslel třeba před tebou nebo…“ „Prosím tě, patnáct let, to je prehistorie,“ zesílil hlas, „ani bych se nedivil, kdyby si to, co bylo před patnácti lety, už nepamatovala. Tvoje úvaha ale míří správným směrem,“ dodal rozhodně.
„Že by?“ poznamenal jsem nejistě.
„Určitě,“ řekl a tvářil se přitom jako Sherlock. „Otázka totiž je, proč mi to řekla zrovna dneska, po těch patnácti letech. A jediný možný vysvětlení je, že má někoho jinýho, s kým ten zkurvenej vrchol má.“
„Hele, zas ji tolik nepřeceňuj, chci říct, neobviňuj ji hned z toho nejhoršího,“ opravil jsem se. „No a kdybys měl přece pravdu, co s tím naděláš? Koneckonců i ty máš svoji Ivušku,“ pravil jsem poněkud netaktně.
„Máš pravdu, bylo by to podobný. Jedinej rozdíl je v tom, že já se svou ženou ani s Ivuškou vrchol nepředstírám.“
„Uznej,“ podotkl jsem věcně, „že by to fyziologicky jaksi ani nešlo.“
Zřejmě jsem to se svou věcností mírně přehnal. Kamarád Oskar se ušklíbl, zaplatil za oba útratu a odešel. Pořádně se se mnou ani nerozloučil, jen na mě cosi zamumlal; rozuměl jsem prvním dvěma slovům „Promiň, ale…“, a dál už to mohlo být cokoli, klidně i „Jdi do prdele“. Vypadalo to, že jsem se jej svými logickými argumenty trochu dotkl, ale nemohl jsem si pomoci. Možná jsem měl být kapku vstřícnější, když mi položil dotaz na svou atraktivitu. Potíž byla v tom, že jsem ho za moc atraktivního nepovažoval. Orgasmus bych s ním asi nikdy neměl. Což však nebyl a priori žádný důvod k tomu, aby jej s ním neměla jeho žena.
Frigidka jedna, napadlo mě cestou domů, musí mu takové věci říkat? Uvědomil jsem si, že ženy mají na nás muže bezpočet zbraní fungujících na principu časované bomby. Dostanou-li chuť, spustí mechanismus některé z nich a pak se třeste, pánové!
Stejně to Oskar s tou svou truchlohrou přehání, uzavřel jsem v duchu celou kauzu. Co se vůbec stará o orgasmus svých partnerek? Nestačí mu, že si užil on? Pokud mu nedošlo, že jediný vrchol, jehož je jeho žena schopna, měla ve chvíli, kdy mu sdělovala své intimní tajemství, potom je to blb a dobře mu tak: svůj trudný úděl si po právu zaslouží.
Hustler, říjen 2003
