Čtení pro ženy

Ženské čtenářky si dnes leckdo předchází. Nejpopulárnější český spisovatel, který je zároveň naším předním odborníkem přes marketing, napíše Román pro ženy; nejenže je ženám určený, on se tak, prosím pěkně, i nazývá. Sneseme-li se z výšin literatury k nížinám periodického tisku, všimneme si, z jaké nabídky si dnes mohou ženy vybírat: Vlasta, Katka, Tina, Marianne, Xantypa, Lucrezia Borgia, Čachtická paní… Vypadá to, že si jedna čtenářka musí kupovat najednou hned několik titulů, aby se všechny vedle sebe uživily.

Ať už je to, jak chce, ženská podle všeho louská potištěné řádky mnohem pilněji než muž. Muž tráví poměrně dost času tím, že sedí v hospodě nebo ve vypůjčeném bytě souloží s mladší milenkou. Souložící muž ani muž sedící v hostinci nečte – nemá na to čas. Žena, která doma čeká, až se manžel odněkud vrátí, vaří, pere, smejčí, šije, stará se o kytičky a mezitím si čte v magazínech o nových kuchařských receptech, pracích prášcích, úklidových prostředcích, módních střizích, sazeničkách i o jiných ženách, které nevaří, neperou, nesmejčí, nešijí, nestarají se o kytičky, zato se vozí v rychlých autech a u břehů exotických ostrovů se válejí na jachtách s atraktivními mladíky.

I já cítím, že Hustler cosi zanedbal, když téměř zapomněl na naše ženské publikum. Zde se to tak pokusím alespoň zčásti napravit.

Nejlepší metodou, jak uvařit vejce, je dát vařit vodu v hrnci. Hrnec přikryjeme pokličkou, aby se voda rychleji uvedla do varu, a zapneme sporák na maximum. Potom čekáme. Že se voda vaří, poznáme podle řinčivého cukání pokličky, zpod níž se derou chuchvalce páry. Tehdy vezmeme do ruky utěrku a přes hadr – nespalme si ruku – sundáme horkou poklici. Do hrnce vhodíme vejce, přesně tolik, kolik si troufáme sníst (pozor na vysoký obsah cholesterolu!), leč házíme je opatrně, aby se pádem do vody, která se nám už skoro všechna vyvařila, nerozbila o dno. V takovém případě by celé naše snažení přišlo vniveč, poněvadž nakřáplou skořápkou by se obsah syrového vejce rozlil do horké vody, čímž by vznikl pro běžného strávníka víceméně nepoživatelný roztok (leda bychom chtěli zkusit něco opravdu nového). Když jsou vejce v hrnci, rukou, chráněnou opět utěrkou, vrátíme pokličku na místo a knoflíkem sporáku otočíme na minimum. Po několika minutách sporák úplně vypneme a obsah hrnce i s pokličkou vyklopíme do dřezu (nyní už nemusíme mít strach, že se vejce rozbijí – rozbít je musíme tak jako tak). Voda nám sama steče do výlevky a ejhle… v dřezu krom pokličky zbyla samotná vejce! Ta opatrně uchopíme do dlaní a oloupáme. Pozor na prsty, protože vejce jsou v tu chvíli ještě horká, ba vařící a jistější je chvilku počkat, než rozpálené skořápky trochu vychladnou. Obnažená vejce konečně podáváme. Dobrou chuť!

Je mi ale jasné, že žádná z vás není stroj, co stále jen vaří, pere či uklízí, a že se chcete také bavit. Jednou z nejhezčích činností, z nichž neplyne žádný bezprostřední užitek, a přece jejich plody potěší oko i srdce, je vyšívání. Můžeme například manželovi na kapesníky vyšít jeho ozdobný monogram (počáteční písmena jména a příjmení, třeba Miloš Novák – MN). Příliš bych nedoporučoval umisťovat výšivky na kapesníky papírové, a to nejen z toho důvodu, že jsou na jedno použití.

Ke zdárnému provedení výšivky je samozřejmě nutno si osvojit jisté základní dovednosti, především naučit se navlékat jehlu na nit a nit na konci vhodně zauzlovat tak, aby se z jehly nevyvlékala. Ty z vás, jež zvládnou obojí bez mých detailních instrukcí, se mohou bez obav pustit i do náročnějších výšivkářských operací, k nimž patří tvorba gobelínů: sledujete, jak vám dle předlohy ožívá pod rukama krásná bílá labuť plovoucí po modré jezerní hladině, což uklidní nervy nejprve vám a posléze i vašemu manželovi, když se večer vrátí a za zdařilý výtvor vás upřímně pochválí.

Leč nejen aktivním odpočinkem živ je člověk; někdy potřebuje prostě vypnout a nechat se unášet sladkým nicneděláním. Proto je tolik oblíbenou zábavou sledování televize. Naše televizní kanály nám v současnosti nabízejí velmi poutavé pořady, jež dokážou diváka dokonale rozptýlit, rozesmát i rozplakat, zkrátka dodat mu patřičný kyblík emocí za nepatrnou cenu. Mimo brazilských, peruánských, kolumbijských a venezuelských telenovel máme na výběr i mezi těmi z domácího zlatého fondu. Například na Primě běží pro velký úspěch už poněkolikáté v řadě seriál Žena za pultem. Anička Holubová v podání populární Jiřiny Švorcové je ideálním předobrazem moderní emancipované ženy: nezávislá, samostatně myslící, a přitom žádná amazonka, nýbrž zdravá žena se všemi jejími potřebami. Žena nemůže být bez muže, to dá rozum. Nebo může, ale – co si budeme namlouvat – je to pěkně těžké. Takové ženě pořád jako by něco chybělo, neví co, a tak je z toho celá nesvá, nervózní, nerudná… to, co jí chybí, je skoro vždycky ON.

A už jsme u tématu, jež zajímá mnoho žen, i když jim cudnost nejednou brání o něm otevřeně hovořit: muži. Jaké zobrazení muže se ženám nejvíce líbí? Muž není podle názoru mnohých nahatý nic moc. Mnohem přitažlivější je oblečený či polooblečený; u takového obrázku může žena popustit uzdu své představivosti, jíž má každá za tři.

Připusťme, že se mezi vámi najdou i čtenářky, jejichž očekávání četba mých řádek nenaplnila. Právě pro ně sem zařazuji tuto vkusnou kresbu. Nechť vás alespoň ona přesvědčí, že Hustler je to nejlepší čtení pro ženy.

Hustler, květen 2003