Angličtina přes postel

Martin Daneš

Jazyk se nejlíp naučíš v posteli, tvrdí jedna stará lidová moudrost. Totiž tím, jestli je stará, si nejsem docela jist, a jist si už dnes nejsem ani tím, jestli je to moudrost: od té doby, co si jeden můj kámoš narazil mladou An­gličanku. Nijak zvlášť hezkou, jak už Angličanky (ne)bývají, ale příjem­nou, družnou a originál britský dovoz, dokonce přímo z Londýna. Kama­rád, prakticky založený člověk, si od známosti s tou Angličankou – Doris se jmenovala – mimo sexuálního povyražení sliboval perspektivně i něja­ký ten výletek do londýnských mlh. Doris neuměla česky, jen pár slov (dobrý den, děkuji, prosím, pivo a víno – s tímhle si moc nepokecáš), a tak byl kamarád nucen s ní konverzovat v angličtině, jež mu vždyc­ky činila potíže.

A jsme u úvodního rčení, jemuž uvěřil i můj kamarád: nebyl vůbec naštvaný, že musí s Doris lámat jazyk, který se nikdy pořádně nenaučil, a naopak se těšil, že se v něm konečně zdokonalí a za půl roku, za rok jím bude hovořit s takovou bravurou, že jej začnou lidé podezřívat z toho, ze žil určitě nějakou dobu v Anglii.

„Ne, v Anglii jsem nežil,“ plánoval si kamarád svou skromnou reak­ci na tuhle narážku, „ale mám svoji Doris, a to je ta nejlepší učitelka. Nechoďte do jazykové školy!“ dodá a spikle-necky na tazatele mrkne.

Tahové byly kamarádovy představy, leč realita – jak už to v životě bývá – byla trochu jiná. Předně jej Doris neustále nutila mluvit česky, protože se sama chtěla naučit. Jenomže přes pivo, víno a dobrý den se dale­ko dostat nemohli a můj kámoš nejevil velkou ochotu rozšířit její slovník o nové výrazivo. Když lámal angličtinu, což se dělo po většinu času, Doris ho zase vůbec neopravovala, i když kámoš hovořil rytmem jedna věta holá za půl hodiny, a ještě zpravidla neměl jistotu, zda to, co právě řekl, je vůbec k pochopení. Doris zřejmě vše chápala, a navrch prokazovala obrovskou shovívavost, neboť namísto sebemenších kritic-kých poznámek jen trpělivě kývala hlavou a neustále jej chválila, jak dobře mluví anglicky.

„Shut up!“ řekl jí kámoš, který už její shovívavosti začínal mít po krk, asi na stou pochvalnou poznámku. Nechtěl tedy přesně říct, aby držela hubu, spíš aby ji otevřela a začala ho konečně opravovat, to by ale pro něj bylo příliš složité, a tak zvolil tuto prostou větu, doufaje, že to Doris dojde a pomůže mu zapracovat na jeho angličtině. Doris však jako by byla natvrdlá a při kamarádových proslovech nepřestávala uznale pokyvovat hlavou nad tím, jaký je pašák.

V sexu si rozuměli o něco lépe – po pravdě kdyby nebylo té jediné činnosti, v níž si rozuměli, asi by to mezi nimi dávno skončilo. Jenže co se chcete naučit v posteli? Nějaké to vzdychání je ve všech jazycích stejné a základní sexuální výrazivo – to fuck, a dick, a slot, tits – si osvojil dlouho předtím, než poznal Doris. Co si budeme namlouvat: jak­koli je sex, co do smyslových vjemů, záležitostí nesmírně obohacující, po stránce konverzační je to pěkná slabota.

Tak plynuly týdny, jež trávil můj kámoš spolu s Doris, aniž by si navzá­jem pořádně rozuměli. Teď možná namítnete, co že tomu mému kamará­dovi bránilo přihlásit se do nějakého kursu angličtiny nebo prostě jen zased­nout doma k učebnici a začít se učit sám. Chcete slyšet odpověď? Hrdost! Byla to hrdost, která mu to nedovolovala udělat. Na tohle řešení ze všech nejnáročnější, vyžadující od člověka obrovskou dávku ctižádosti, píle a soustředě­ní, by se přece nepotřeboval seznamovat s Doris! To se mohl dávno sám bif­lovat a šrotit a až by z těch učebnic do sebe nasoukal vše potřebné, vyrazil by si do Londýna a tam se – pouze z vlastní iniciativy – seznámil s něja­kou mladou ženou. Jistě by si maličko víc vybíral a volil by asi raději něja­kou černošku, s níž by se hleděl něčemu přiučit na docela jiném poli; angličtinu by už zdokonalit nepotřeboval, ježto by měl našprtáno.

Možná jste se podivili mé zmínce o tom, že s lepší znalostí jazyka by se v Londýně seznámil s někým „pouze z vlastní iniciativy“. Taky mi to bylo divné, když mi to takhle kámoš řekl. Zeptal jsem se a kamarád mi neochotně vysvětlil, že se vlastně nechal Doris sbalit na nějaké párty. Lichotilo mu, že ho chce Angličanka, byl trochu opilý… a pak už to šlo samo. Vzhledem k tomu, že tehdy nikoho neměl, nerozmýšlel se a když mu Doris za dva dny zavolala, rád ji pozval na večeři. Třeba se mi to ještě nějak vrátí, napad­lo ho. O jeho očekáváních už byla řeč na začátku.

Jenže jsme na konci. Kamaráda přestaly bavit schůzky, během nichž si neměl s Doris co říct, a i kdyby ano, neměl by jí to jak říct, a Doris sama jak­bysmet. V sexu toho už na objevování taky moc neměli: všechny varianty spojení a dick s a slot už vyzkoušeli včetně těch, kde se a dick, popří­padě a slot spojuje s a mouth. Takže co dál? Ani do Londýna se už kamarádovi tolik nechtělo: ta místní mlha asi fakt nebude nic extra, říkal si v době, kdy Prahu přikrýval mrak sahající až kamsi k dlažbě chodní­ku. Krom toho ani Doris zrovna nevypadala na to, že by se mu už už chy­stala nabídnout letenku.

Když mu Doris jednoho dne oznámila, že odlétá domů a neví přesně, kdy se zase vrátí, musel se ovládnout, aby nedal příliš najevo svou úlevu.

Tak co, ještě věříte tomu, že se jazyk nejsnáz naučíte přes postel? Buďte rádi, že jsem vám vyprávěl tenhleten příběh, třeba se teď vyvarujete chyb­ných kroků. Až se na vás od baru usměje mladá, poněkud tělnatější ame­rická lady, nezaváháte ani na okamžik a rychle odvrátíte hlavu.

Hustler, únor 2003

Zpět na výpis

 ˑ