Za havárii u Smolenska může oběť sama
Pavel Kačer
Protože to nikdo jiný nenapíše, nezbývá, než abych se stal černou ovcí já: letecké neštěstí u Smolenska, při němž přišli o život polský prezident spolu s nejvyššími představiteli státu a armády, zavinila arogance moci. Jinak to vyjádřit neumím.
Jak vyšetřování tragické nehody ukázalo, byl to s největší pravděpodobností sám Lech Kaczyński, kdo donutil pilota k přistání za podmínek rovnajících se hazardu s lidskými životy. Nejmocnější muž Polska tím vyřkl ortel smrti nejen nad sebou, ale i bezmála stovky svých spolucestujících.
Kdyby v letadle neseděli papaláši, nýbrž obyčejní cestující, zamířil by stroj do náhradního cíle, tak jak se to při podobných příležitostech odehrává dnes a denně. Jenže na palubě vládního speciálu neseděli obyčejní cestující. Seděli tam ti, kdo jsou přesvědčeni, že pro ně běžná pravidla neplatí. Netýkají se jich nejen společenské normy, pro jiné závazné a tvrdě vynucované, ale dokonce ani přírodní zákony, mezi něž patří ten o zemské přitažlivosti. Vznášejí se mimo čas a prostor, v nadpozemských sférách vyhrazených pro ty nejvýluč-nější z celebrit.
Lech Kaczyński se musel pokládat za Bohem vyvoleného, jemuž se nemůže nic stát, jinak by se přece nestal otcem polského národa. Tato prezidentova domněnka se bohužel uká-zala mylnou.
Podobných „z Boží vůle králů“ nacházíme i v dnešní osvícené době mezi sebou bezpočet. Bez rozdílu barvy kůže, vyznání, národnosti, ideologických předsudků a politické přísluš-nosti ční vysoko nad námi, běžnými smrtelníky, a udílejí poučení, jak máme žít, množit se, pracovat a odpočívat, co si myslet, čemu věřit, koho nenávidět a čí kandidátku volit.
Vyjadřuji Polákům soustrast nad ztrátou, která je v sobotu v ruské zemi potkala. Bolest odezní, život bude pokračovat dál. A ten klade otázky a žádá si odpovědi. Nic na tomto světě se neděje bezdůvodně. Za tuhle havárii může sama její nejznámější oběť.
14. 4. 2010
