Teď a potom
Pavel Kačer
Nic nám nejde tak dobře jako dělat dluhy. Už je nepočítáme v miliardách, ale v bilionech – u nás korun, v Řecku eur, v Americe dolarů. Žít na dluh sice přijde draho, přesto dosud hodně lidí věří, že půjčky a úvěry přinášejí hospodářský růst, blahobyt a sociální klid. Jediný, kdo však na nich opravdu vydělá, jsou finanční instituce a politické partaje.
Je-li rozumný projekt, může úvěr významně pomoci k rozvoji investice. Platí stará zásada, že dobrý dluh je jen takový, jenž vytvoří aktiva, z nichž zvládnu splácet jistinu s úroky a případně mi ještě zbude i nějaký ten zisk. Zajímavé, že tohle nemohou nebo nechtějí pochopit největší výrobci dluhů.
Vypůjčené peníze nás lákají možností okamžitě uspokojit naše touhy a splácet až v budoucnu. Heslo dne zní: Teď si užít, potom se nějak uvidí. Slast konzumu účinkuje ihned, bolest odříkání je vzdálená. Nedivme se, že ti, kdo nedohlédnou ani zítřejších důsledků svých činů, jsou vděčnými objekty finančních i politických manipulací.
Pokud jde o veřejné finance, tak tam, kde jsme zatnuli největší sekeru, za nás rozhodují politici. Čím více rozdají z cizích peněz, tím víc jim dav tleská. Tito zástupci lidu o splácení dluhů nemluví a nejraději je odkládají až na dobu, kdy jim skončí mandát. Poslední příklad za všechny: Prezident USA Obama se v neděli dohodl se zákonodárci, že bilionové dluhy se splatí… za deset let.
Jistý český politik s ekonomickým vzděláním a dlouholetou praxí v Restauracích a jídelnách Praha proslul tvrzením, že se dluhy neplatí. Měl svým způsobem pravdu. Vláda, která si vypůjčí peníze a část z nich rozdá svým voličům, je vracet nemusí. Splácí je i s úroky obyčejní lidé v době, kdy dotyčný „mecenáš“ už dlí na smetišti dějin a žije z „provizí“, které dokázal během své politické kariéry nastřádat.
Proč máme tolik dluhů a stále vytváříme nové? Dělají se tak snadno. Pár dobrodinců z nich neskutečně zbohatne. Nebolí nás hned, ale až se zpožděním a často bez zjevných souvislostí. Blázen je ten, kdo s nimi bojuje. Stane se terčem nenávisti. Proto je tolik výrobců dluhů a tak málo těch, kdo se zadlužováním chtějí něco udělat.
3. 8. 2011
