Smrtící bakterie útočí
Pavel Kačer
Na matičku Zemi zaútočila smrtící bakterie. Jsou jí plné noviny, obsadila nejlepší vysílací časy v televizi a rozhlase, zamořila internet. Hrozba, označovaná jako e.coli, nás sevřela do mediálních kleští a její stisk dále sílí.
Lidé jsou bezradní, dezorientovaní a naštvaní, odmítají konzumovat okurky nejen ze Španělska a bio, zelené fazolové výhonky, veškerou čerstvou zeleninu, syrové ovoce, maso, ale vůbec vše, čeho se mohly dotknout lidská ruka, pařát nečistého zvířete či příroda sama. Někteří přestávají jíst (ti pokročilejší i vyměšovat), „jógini“ omezili dýchání na pouhé udržování bazálních funkcí organismu. Nejodvážnější z nás už strachy z neznámé epidemie raději dobrovolně opustili pozemský svět.
Zatímco venku zuří mediální vichřice, v nemocnicích každý den tiše umírají tisíce lidí na AIDS, rakovinu, infarkty a další zlé choroby, jež bychom neznali, kdybychom nežili v civilizované, industrializované a informační společnosti. Objevily se coby vedlejší produkt naší snahy učinit život na Zemi pohodlnějším, slastnějším, blahobytnějším.
Jenže koho by ještě dnes vyděsil banální virus HIV, o zhoubném bujení nemluvě? Jsou tu s námi už příliš dlouho, zvykli jsme si na ně. Miliony obětí „starých“ nemocí nikoho nedojmou ani nevzruší. Svět si žádá nové mediální strašáky, když se těch loňských už všichni přestali bát. Rotačky se musí točit, reklamní spoty je třeba proložit co nejatraktivnější zpravodajskou vatou!
Jsou, pravda, mezi námi i cynici, jimž vražedná e.coli hrůzu nenahání, a dokonce je vybízí k lacinému vtipkování. Chtěl bych jim vzkázat, že žádný strom neroste do nebe. Možná že jsou imunní proti střevním infekcím, s jejich duševním zdravím však určitě cosi nebude v pořádku. S nimi se dřív či později sejdu v nějakém specializovaném sanatoriu. Před takovými se totiž musí společnost chránit především.
10. 6. 2011
