Smajlíkové noviny

Pavel Kačer

To jsem si zase početl! V metru jsem se dostal k Metru. Pravda, byl to už několikrát jetý recyklát, nad nímž také kdosi vydatně posnídal, ale tím informační hodnota novin nijak neutrpí. Někdo „soukromničí“ a papírový produkt si odnáší domů k dalšímu upotřebení, jiný dává na radu vydavatele a pouští výtisk do dalšího kola. Nic  proti tomu.

Nejsem zrovna příznivcem objemných deníků, které se rozpadají do mnoha oddílů, v nichž se místo hutných zpráv, chytrých komentářů a poutavých reportáží servíruje jen mnoho-mluvně nastavovaná novinářská kaše. Nežijeme ani v časech všeobecného nedostatku, kdy se uznávaná hodnota Rudého práva odvíjela od množství potištěného papíru, které spotře-biteli přišlo velmi vhod nejen při zatápění.

Dnešní Metro, vědomo si stoupajících nároků české veřejnosti, přitvrdilo. Kde jsem dřív na-šel hloubavý sloupek celebrity, tažený odshora až dolů, tam se teď tísní štěk na několik vět. Zatěžkávací zkouška autora i konzumenta: zatímco dřív měl k vyjádření myšlenky a jejímu zažití dostatečně velkou plochu, teď se náročný proces musí odehrát doslova na pětníku. Současný trend se prostě nedá přehlédnout. Stále méně textu nahrazují větší fotografie a další grafika.

Vývoj Metra mohu sledovat jen proto, že si ho na rozdíl od jiných novin nemusím kupovat a při cestování pražským podzemím na volný výtisk někdy narazím. Avšak i jiné tituly přechá-zejí od slov k obrázkům. Hospodářské noviny tento velký skok zřejmě učinily v přesvědčení, že si manažeři k ranní kávě místo nezáživných ekonomických analýz raději přelouskají poslední drby ze společnosti a zcela jistě přitom zatouží popást se na barevných fotografiích modelek takřka v životní velikosti, jimž deník popřává náležitě velkou plochu.

Protože nároky čtenářů se nezastaví na dnes dosažené úrovni, je třeba už nyní myslet na zítřek. Rozhodl jsem se jít příkladem a ukázat kreativním týmům světoznámých agentur, které budou modelovat příští podobu žurnalistiky, správný směr. Budoucnost je v ještě preg-nantnějším vyjádření reality.

Kupříkladu Metro by se mělo rychle překlopit do komiksové podoby. Využil bych příleži-tosti, že nestor českého komiksu Kája Saudek může ještě přispěchat na pomoc radou i činem. Vytvořil bych zpravodajství Metra jen z kreslených obrázků, v nezbytném případě doplněných několikaslabičnými anotacemi v charakterických obláčcích. Například citát z úst Jirky Paroubka by obsahoval výkřik: „Konečně Marťani!“ Jinak by celý příběh o přistání UFO a návštěvě delegace mužíčků s tykadélky na hlavě v Lidovém domě znázorňovala jen tři až čtyři komiksová okna.

Komiks, jakkoli si uvědomuji informační nosnost tohoto výrazového prostředku, však pova-žuji jen za mezistupeň na cestě k novinářskému ideálu. Ten vidím ve smajlíkových novi-nách. Pomocí vhodně zvolených emotikonů budou v blízké budoucnosti přední zpravodajci, komentátoři a reportéři informovat zvídavou veřejnost a plasticky vyjadřovat naši složitou a kontroverzní současnost.

Čest jejich práci!

20. 2. 2010

Zpět na výpis