Růžová budoucnost
Pavel Kačer
Už léta probíhá v civilizované společnosti útěk od člověka ke strojům. Lidé přišli na to, že některé nepříjemné, nebezpečné a všeobecně odmítané práce může lépe, rychleji a efektivněji vykonávat technika. Pravda, nepřišli na to ihned, měli na to celá tisíciletí evoluce. Když se ale tak stalo, zachutnalo jim to natolik, že by už dnes nejraději nepracoval nikdo a všichni by jen společně dohlíželi na to, jak pro ně moderní technologie usilovně vytvářejí nadhodnotu.
Tuhle jsem se musel ptát, kdy se to zastaví, anebo kam až tato substituce lidské práce zajde. Nenapadlo mě to jen tak náhodou, ale v obchodě Tesco, kde místo živé obsluhy u pokladen nasadili automaty. Taková malá potvůrka vám spočítá, zváží a namarkuje vybrané zboží a požádá o zaplacení. Nemusíte mít v kapse ani korunu. Robotizovaná prodavačka přijme vaši platební kartu, stáhne z ní požadovanou sumu, vrátí ji majiteli a nakonec se s přátelským pozdravem rozloučí.
K úplné dokonalosti schází jen dopilovat lidský faktor. Zákazník mého typu bývá zmaten a nedokáže se zkraje orientovat v „kyberprostoru“, ačkoli je to údajně velmi prosté. Pro méně šikovné a lehce retardované návštěvníky obchodu se u automatických pokladen dočasně zdržuje i živá obsluha, která dezorientovaného kupujícího provede jednotlivými kroky až k úspěšnému odbavení. Mnoho v tísni se ocitnuvších zákazníků totiž v tu chvíli bojuje s pokušením přinejmenším dvojího druhu:
a/ zahodit nákup a v panice opustit samoobsluhu
b/ pokusit se „vzít roha“ bez zaplacení i se zbožím.
Personál má v přechodném období pomáhat budovat důvěru zákazníků k obslužnému mechanismu, a nemotory současně učit s robotem komunikovat.
Nevěřili byste, jak člověka povzbudí, když tímhle testem technologické gramotnosti zdárně projde, a z místa odchází s vědomím, že napříště už bude u pokladen vědět, jak na to. Pořádně mu stoupne sebevědomí a pod vousy si zamručí:
„Vítej v 21. století, kamaráde!“
Už se těším, že stroje, počítače a roboty postupně nahradí člověka nejen ve výrobě (což už se téměř stalo) a službách, nýbrž i v mezilidských vztazích. Budeme mít nejmodernější technologická udělátka na kojení (což se mě netýká), tuhou výživu, vzdělání, zábavu i sex. Nepochybuji o tom, že mě jednou má robotická partnerka úžasně odbaví a vyplní mi i ta nejperverznější přání – bez podmínek či zbytečných řečí – pokaždé, kdy se mi zamane.
Vidíte, začalo to jednoduchým pracovním nástrojem, pazourkem v ruce opice, pokračovalo textilní manufakturou, v současnosti to proniká do hájemství hypermarketů a zanedlouho se završí triumfem na poli slasti.
Lidstvo čeká růžová budoucnost.
9. 7. 2010
