Pavel Kačer 2010
Technologie a zdravý rozum (13. 12. 2010): Jsem totálně fascinován moderními technic-kými vymoženostmi. Nejbližší vztah mám ke spotřební elektronice a IT instrumentům. Obklopil jsem se high-tech mobily, výkonnými notebooky…
Nejkrásnější dárek (15. 11. 2010): Mám rád Vánoce. Víc ty minulé, co ožívají už jen ve vzpomínkách, než nadcházející svátky, plné nejistot a očekávání, která se mohou i nemusí vyplnit. Vánoce jednou prožité dostaly své emocionální znaménko a jsou uklizeny někde…
Vrácená padesátikoruna (22. 10. 2010): Vyznávám aktivní přístup k životu. Nechtěl bych nikdy být odkázán na ostatní, na pomoc společnosti. Mé sympatie mají všichni, kdo se chovají podobně. Proto jsou mi blízcí i lidé, kteří prodávají v metru a na ulicích…
Vítejte v ledničce (4. 10. 2010): Probudil jsem se do opravdu špatného dne. Náladu jsem měl pod psa. Když jsem přemítal, na co se mohu dnes těšit, nepřišel jsem na nic. Lidé mi připadali tak tuctoví. Věci určené k zábavě mě nudily…
Halama s premiérovou podprdou (22. 9. 2010): Volič je jako dojná kráva. Už zase mu mažou med kolem huby a slibují hory i s horákama. Není divu, chtějí ho opět dovést k vo-lebním urnám a tam z něho vydojit hlas pro tu jedinou, pravou…
Potkal jsem sám sebe (10. 9. 2010): Máte o sobě pochybnosti? Nejste tak chytří, schopní a krásní, jak byste si představovali? A jindy se sami přistihnete při povyšování se nad ostatní? Vím, že se člověk k takovým věcem nerad přiznává veřejně…
Profesionálové (27. 8. 2010): Denně projdou mýma rukama desítky tiskových zpráv o velkých, středních, malých, domácích i zahraničních společnostech. Všechny vychvalují, jak je ta která organizace skvělá, jakých úžasných výsledků dosáhla…
Krev a slzy (6. 8. 2010): Televize umí divákovi pěkně zabrnkat na city. Tu v člověku vzbudí třídní nenávist, když na obrazovce ukáže nenažraného Pitra, nejlépe v prostřihu s jeho stamilionovou vilou. Jindy vyvolá hněv a bezmoc, to když nám předhodí zastupitele…
Velbloudí silnice (15. 7. 2010): Vyboulila se nám další silnice. Po dálnici D5 u Tachova se tentokrát o několik centimetrů prodloužila vozovka na Pražském okruhu mezi Ruzyní a Slivencem. Nezbývá než čekat, kdy dojde k deformaci silničního koberce na jiném…
Růžová budoucnost (9. 7. 2010): Už léta probíhá v civilizované společnosti útěk od člově-ka ke strojům. Lidé přišli na to, že některé nepříjemné, nebezpečné a všeobecně odmítané práce může lépe, rychleji a efektivněji vykonávat technika…
Bruselská cesta do otroctví (23. 6. 2010): Evropská unie má existenční problémy. Uka-zuje se, že tento vizionářský projekt, který politici naroubovali na podnož národních států, se dobře neuchytil, nemůže se bohatě rozvinout a čeká jej neodvratný…
Když nám bylo dvacet let (11. 6. 2010): Když mi bylo dvacet a měl jsem – jak mi tehdy říkali – ještě celý život před sebou, připadali mi lidé z generace mých rodičů staří. Bylo jim čtyřicet, padesát let… Dnes bych všechny ty padesátníky a padesátnice považoval za…
Velká voda jako daň z ignorance (26. 5. 2010): Na každoroční povodně jsme si už zvyk-li. Když voda nezatopí půl republiky, přijdou na mnoha místech aspoň lokální záplavy. Nedi-vil bych se, kdyby vědci vyzkoumali, že naše země se pomalu propadá pod úroveň moře…
Velmi vyspělá civilizace (19. 5. 2010): Ve svém věku jsem se naučil značné opatrnosti, leč v hrudníku mi stále tepe srdce nadšeného experimentátora. Miluji vše nové, účelné a efektivní, i když jsem se taky několikrát spálil. Ale říkám si, že lepší je se občas…
Rodina drží pohromadě (11. 5. 2010): Mám rád pohodlný a bezpracný život. K čemu to věčné pachtění, z kterého jsou jen žaludeční vředy, srdeční arytmie a věčně upocená pleš? Vždyť si pak člověk v klidu nevychutná všechny ty dary, které nám byly dány k…
Bábu nepřemluvíš (28. 4. 2010): Už jsem se dlouho tak nezasmál a jsem za to rád. V naší zemi se teď totiž nežije vesele. Předvolební kampaň se táhne jak nastavovaná kaše – protivná a nestravitelná, bez špetky něčeho výživného, natožpak pikantního…
Za havárii u Smolenska může oběť sama (14. 4. 2010): Protože to nikdo jiný nenapíše, nezbývá, než abych se stal černou ovcí já: letecké neštěstí u Smolenska, při němž přišli o život polský prezident spolu s nejvyššími představiteli státu a armády, zavinila…
Komunismus, má láska (1. 4. 2010): Miluji Prahu a dokáži tomuto kouzelnému městu odpustit mnohé nepříjemnosti. Co mi však vadí a vždycky bude vadit, že Pražané nedoká-zali smýt z ulic stopy komunismu a komunistů. Na jejich počest jsou stále…
Schůzka s Kevinem (22. 3. 2010): Potkalo mě nečekané štěstí. Jednoho dne se v mé elektronické poště objevila zpráva, která obrátí můj dosud všední život vzhůru nohama. Píše mi Mr. Kevin Brown (Hnědá) z londýnské banky a informuje mě o nabídce…
Hrdina naší doby (5. 3. 2010): Pana primátora mám rád a hluboce se mu obdivuji. Malý vzrůstem, velký činy a myšlenkami, Napoleon mezi Topolánky. Když pokořil nejvyšší světa, když vytočil salto na motocyklu, zahájil ražbu tunelu…
Smajlíkové noviny (20. 2. 2010): To jsem si zase početl! V metru jsem se dostal k Metru. Pravda, byl to už několikrát jetý recyklát, nad nímž také kdosi vydatně posnídal, ale tím informační hodnota novin nijak neutrpí…
Vražda sněhuláka (12. 2. 2010): Když napadl na sídlišti počátkem ledna sníh, všichni se zaradovali. Špinavá šeď zmizela, chodníky, ulice, trávníky, auta přikryla nová bělostná peřina. Připadali jsme si na okraji Prahy jako ve Špindlu o Vánocích a těšili se…
Globální oteplování (11. 2. 2010): Čím jsem starší, tím jsem podezíravější a jen tak někomu neskočím na špek. Když jdu nakupovat, beru si s sebou vlastní váhu a kalkulačku, abych se ujistil, že kilo cukru skutečně váží
Češtinu zachovat, nebo outsourcovat? (3. 2. 2010): Někdy si doma připadám jako neznalý cizinec. Stává se mi to, bohužel, stále častěji a jsem z toho čím dál zmatenější. Nechci teď mluvit o generačním problému, nemám na mysli…
Svět není, co býval (25. 1. 2010): První roky života prý jsou nejdůležitější. V přírodě to platí bezpodmínečně a až do komických konsekvencí. První, co mládě uvidí, považuje za svou matku…
Pane, jste osel! (14. 1. 2010): Děkuji Evropské unii, zvláště pak směrnicím Evropské komise o regulaci automobilového průmyslu, že mi nastavily zrcadlo, abych mohl spatřit svoji skutečnou tvář…
