Pane, jste osel!
Pavel Kačer
Děkuji Evropské unii, zvláště pak směrnicím Evropské komise o regulaci automobilového průmyslu, že mi nastavily zrcadlo, abych mohl spatřit svoji skutečnou tvář.
Jde zvláště o:
– direktivu EK 6671 nařizující, aby bylo každé dvoustopé motorové vozidlo vybaveno zařízením, které před jízdou zjistí hladinu alkoholu, THC, testosteronu a adrenalinu v krvi řidiče a po překročení limitních dávek znemožní provoz vozidla,
– direktivu EK 108432 nařizující před jízdou vyšetření oční sítnice, sklivce, tlaku očního moku a elasticity zorničky zabudovaným systémem vozidla a při nesouladu s normovanými hodnotami aktivuje imobilizér a funkci odeslání naměřených hodnot zdravotnímu odboru příslušnému krajskému úřadu a centrální kartotéce EU v Bruselu,
– direktivu EK 92401, která určuje, jak znehybnit vozidlo, aby nebylo ovládáno osobou deviantní, pedofilní, politicky nekorektní a nacházející se ve stresu, neodpovídající standardním křivkám EEG a emitujícím emoční, zvláště pak sexuální, anomálie.
Auto čekalo na ulici před domem. Pohodlně jsem se usadil na předním sedadle a zabouchl dveře. Vstupním testům palubního počítače jsem vyhověl a mohl otočit klíčkem v zapalování, zařadit první převodový stupeň a rozjet se směrem, který jsem si svobodně zvolil a udržoval mírnými korekcemi volantu. Zdálo se, že auto poslouchá jako švýcarské hodinky. Brzy jsem nechal metropoli za zády a svištěl dálnicí na sever. Kilometrovníky ubíhaly v pravidelném, dosti rychlém tempu a na počitadle tachometru co chvilku naskočil nový údaj o překonané vzdálenosti.
Všechno o mně věděl
Po necelé půlhodině jsem odbočil na přivaděč, lépe řečeno odvaděč, a řízení přestalo být tak monotónní. Myšlenky, dosud volně se toulající, jsem musel více soustředit na řízení. Úzká silnice se kroutila, rozbitý povrch nutil k prudkým úhybným manévrům, uzavřené obce ke zpomalení a dodržování předepsané rychlosti. Po hodině strávené za volantem jsem zastavil na travnatém prostranství před nenápadným venkovským stavením, uvolnil bezpeč-nostní popruh a hodlal vystoupit.
„Ještě chvilku strpení,“ ozvalo se z reproduktoru na levém okraji palubní desky. Promluvil ke mně řídicí systém automobilu, jenž podle propagačního letáku výrobce dá každému hrdému majiteli pocítit tu pravou radost a společenskou odpovědnost značky s okřídleným štítem.
Schlíple jsem vzhlédl ke zpětnému zrcátku, abych se ujistil, komu slova patří. Nebylo pochyb. Upustil jsem kovovou přezku popruhu a zůstal bez hnutí sedět ve voze. Autori-tativnímu tónu jsem si netroufl slovně odporovat, natož abych spěšně vozidlo opustil. Bezpečnostní systém, ovládající všechny zámky vozidla, by mi to stejně nedovolil.
Hlas pokračoval:
„Během jízdy jste se dostatečně nevěnoval řízení. Vždy, když jste koutkem oka zahlédl osobu opačného pohlaví, zaměřil jste na ni zrak, zrychlil se vám tep a ve dvou případech byl zaznamenán náznak erekce. Tím jste vystavil sebe i ostatními účastníky silničního provozu zvýšenému bezpečnostnímu riziku. Byl jste hodnocen na stupni 4. Pokud se bude hodnota 4 opakovat i při další jízdě, zablokuje vám systém přístup k ovládacím prvkům automobilu, a to u všech vozidel této kategorie.“
Neodvážil jsem se protestovat. Každá kritická připomínka se v souladu se směrnicí EK 2990 zanáší do elektronické evidence osoby a stává se neodstranitelnou součástí jejího hodnocení. Vím to, ženským lýtkům, zadnicím a poprsí neodolám.
„Pane, jste osel!,“ vyjádřil se s despektem počítačový systém vozidla a uvolnil dveřní zámky.
14. 1. 2010
