Nepřekonatelný konečník
Pavel Kačer
Rozhodl jsem se, že – alespoň dočasně – nebudu psát o politice a zvolím si téma méně nechutné a odpuzující. Obrátil jsem tak svou pozornost k části těla, která je sice také lidu blízká, nevyvolává však takové vášně a neobrací žaludek naruby.
Kulometná palba v týlu
Zaměřím se na konečník, jemuž se – ne zcela správně – říká řitní otvor. Jakýpak otvor, když jeho funkcí je udržet obsah střev, ať už pevný, kapalný nebo plynný pod kontrolou? Bylo by nošením dříví do lesa připomínat, že sval zvaný svěrač se důkladně stará o to, aby otvor nebyl otvorem, nýbrž pevnou hrází, a ta se otevírala za přesně definovaných podmínek, navíc jen na velmi krátký okamžik. Tolik malá poznámka na okraj.
Rád bych se krátce rozepsal o pšouku, jenž si jistě zaslouží obecnou pozornost. Pozastavuji se nad jeho kadencí, s níž směs plynů opouští tělní útroby. Kolikrát za sekundu se svěrač otevře a znovu semkne, aby prd opustil tlusté střevo a s typickým zvukovým projevem unikl do ovzduší? Pokusil jsem se to spočítat, leč nejsem k tomu dostatečně přístrojově vybaven. Nezbylo mi tedy nic jiného než pokusit se alespoň o kvalifikovaný odhad celého procesu.
Po delším empirickém výzkumu jsem nabyl přesvědčení, že otevření a zavření příslušného kruhového svalu probíhá ne desetkrát, patnáctkrát či padesátkrát za sekundu; jeho činnost si vyžaduje podstatně vyšší nasazení. Záleží pochopitelně na okolnostech. Jsou tací, kdo dokáží kadenci tlumit, dávkovat a dokonce i během jednoho pšouku ji operativně zvyšovat či snižovat. Jiní se spokojí s tím, že umí plyny vypouštět tiše, nepozorovaně, aniž by pohoršili osoby nacházející se v bezprostřední blízkosti. Někteří virtuosové naopak dosahují skutečně mistrovské modulace a mění frekvenci i decibely, podobně jako když se ladí stanice a hlasitost v rozhlasovém přijímači.
ˑ
Jako královna motorek
Abych ozřejmil metodiku zkoumání. Kadenční vlastnosti prdů jsem srovnával se zvukem čtyřdobého spalovacího motoru. Jistě jste už slyšeli, jakou tóninou se projevují legendární motocykly Harley Davidson. Lidově – a přiléhavě – se o nich říká, že prdí. V nízkých otáčkách na volnoběh nebo při pomalé jízdě vskutku vydávají prdu podobný, byť trochu hlasitější zvuk. Ano, z výfuku se line to, co zaznívá i při uvolnění plynů ze střevních dutin. Motor se otočí zhruba pětsetkrát za sekundu, pětsetkrát dojde ve válcích k explozi zápalné směsi doprovázené akustickým efektem. Z prostého srovnání soudím, že rovněž činnost svěrače musí odpovídat tomuto rytmu.
Cožpak nelze toto zjištění hodnotit slovy jako podivuhodný, fascinující, dech beroucí, překonávající naše představy a podobně? Nebojím se říci, že máme na stole opravdovou senzaci: náš konečník pracuje na frekvenci 500 hertzů za vteřinu! Schválně si představte, že příslušné tkáně v zadní partii těla pracují rychlostí pět set kmitů, a to bez mimořádného úsilí příslušného jedince. Pravda, hmyz dokáže kmitat křídly ještě rychleji, ale ani to nesníží respekt, jejž bychom měli chovat k zázraku, jakým je pšouk.
Touto statí jsem chtěl vybídnout laskavého čtenáře k diskusi a nevěřící Tomáše k tomu, aby neváhali mé tvrzení podrobit příslušnému vědeckému zkoumání. Jsem si jist, že lidstvo na tomto poli čeká ještě nejedno překvapení.
ˑ
25. 4. 2011
ˑ
