Krvavé televizní orgie
Pavel Kačer
Masakr na moskevském letišti Domodědovo přišel televizím – v čele s Novou – jako dar z nebes. Záznam kamery, na němž mohou diváci sledovat, jak trhavina cupovala lidská těla a kterak umírají další oběti teroru, to je tučné obrazové sousto činící televizní zpravodajství nezastupitelným i nedocenitelným. Proto jej Nova během posledních 24 hodin opakovala už nejméně stokrát a nepochybuji, že se dočkáme ještě dalších vděčných repríz.
Na Nově moc dobře vědí, že si divák žádá co nejvíc krve, utrpení i bolesti. Když se k tomu přidá cituplný komentář podkreslený smutečními tóny a jmenný seznam obětí, je mediální obraz naprosto dokonalý. A zisk maximální.
Osvědčený model se nemění, jen vražd a zabíjení zaznamenávaných s dokumentární pečli-vostí není zatím každý den dosti k mání. Třebaže kamery jsou dnes už takřka všude.
Na konec zpráv ještě hrající si koťata, jež provází redaktorka infantilním štěbetáním, a má-me jistotu vysoké sledovanosti. Jakož i záruku, že se lidem jatka nikdy nepřejí, aniž by jim zhrubly city. To by bylo, aby se stali otrlými cyniky a novácky ukuchtěnou zpravodajštinu měli náhle na háku! Ne, to doopravdy nehrozí.
Nečekám, že televizní zpravodajství přestane být dryáčnické, perverzní a cinknuté. Vždyť nudící se rodinku u obrazovky nevzruší nic tak jako smrt v přímém přenosu či dobře nato-čený záznam vivisekce. Jsme už zkrátka takoví. Všední, obyčejný sadismus zabalený do zpravodajského obalu si vychutná divák s rozkoší, vycucá jej jako karamelový bonbón, obal vyplivne a vykloktá si Ulicí nebo Pojišťovnou štěstí.
Pro národ bezpečná droga, pro televizi ten nejlepší byznys. Jen svou soucitnou pózu si naše milá Nova mohla odpustit. Je totiž nekonečně falešnější než její nejhorší televizní seriál.
26. 1. 2011
