Hrdina naší doby
Pavel Kačer
Pana primátora mám rád a hluboce se mu obdivuji. Malý vzrůstem, velký činy a myš-lenkami. Napoleon mezi Topolánky. Když pokořil nejvyšší horu světa, když vytočil salto na motocyklu, zahájil ražbu tunelu Blanka, mé srdce poskočilo štěstím. „Toť pravý muž na radnici!“ chtělo se mi zvolat a zasednout k psaní nového televizního seriálu, tentokrát bez falešného ideologického nátěru.
S nepopsatelnou hořkostí však sleduji nyní, jak v předvolebním boji stal se tento Muž terčem nechutných výpadů politických trpaslíků. Zlato snaží se ve svých špinavých rukou rozmělnit na páchnoucí bláto a jím potřísnit stopy, jenž tu velikán zanechal. Marná lopota!
Byl to On, kdo na magistrátu zformoval šiky ke zteči proti hydře městské byrokracie a zahájil velkou ofenzívu zeštíhlování. Stěhoval úředníky z místa na místo, ořezával platy, umenšoval funkce, potíral systematizovaná místa.
Jeho tažení proti zlodějským taxikářům vešlo už do pražských análů a zařadilo se do zlatého archivu televizního zpravodajství. Vykázal štafl ze Staroměstského náměstí a nebál se osobně postavit nejagresivnějším pasákům drožek. Za to mu budiž čest, sláva a v Bru-selu pomník!
Jeho přínos dopravě v metropoli stal se rovněž učebnicovým. Jak si jen došlápl na hluk, který obtěžuje obyvatele všech pražských čtvrtí. Nerozpakoval se nekompromisně omezit provoz všude tam, kde se automobily pohybovaly víc než jedním pruhem. Legerova, Plzeňská, Vrchlického… Byl by to dlouhý seznam komunikací, kde v zájmu klidu a míru odpočívajících Pražanů zastavil dopravu.
Nenosil bych sovy do Athén, kdyby teď neulpěla jedovatá slina na jeho portrétu. Velikost vždy provokuje, dráždí neschopné a pokřivené, aby ji poznamenali cejchem mrzkosti. Jen proto jsem namočil pero a sděluji věci samozřejmé, abych ukázal prstem na ničemníky, očistil znesvěcenou tvář mučedníka a otevřel oči těm, kdo snad na okamžik zakolísali ve svém přesvědčení.
Do voleb půjdeme všichni a manifestačně dáme svůj hlas Pavlu Bémovi!
5. 3. 2010
