Pavel Kačer
„Pocházím z východních Čech, kde jsem žil od na-rození (1952) do třiceti let, poté jsem zakotvil v Pra-ze. Pero jsem vzal do ruky už na základní škole, v osmé třídě spolužákům školním rozhlasem pravi-delně zošklivoval hlavní přestávku. Vyučil jsem se drvoštěpem v lesnickém učilišti v Podkrkonoší, ma-turoval na kostelecké „hnojárně“ a později jako děl-nický kádr vystudoval fakultu žurnalistiky na Kar-lově univerzitě. Tehdy jsem ještě psal pro radost, z potřeby ostatním něco sdělit. Později, coby profe-sionál, jsem ztratil spontánní touhu tvořit psaným slovem i iluze o buditelském poslání tisku. Přičině-ním vlastním i dalších žurnalistů jsem si vypěstoval docela slušnou nechuť k profesi. Přesto ještě čas od času píšu. Stále častěji mne však pronásleduje otázka, mám-li to zapotřebí. A podvědomí mi odpovídá, že nemám. Pokud vstoupím na Danešovy webové stránky, bude to zejména: 1. z čirého zoufalství; 2. z pocitu nesplněných slibů; 3. z nedostatku sebeuplatnění a neodbytného pocitu nedoceněnosti. Altruistické pohnutky v tom, prosím, nehledejte!“
Velbloudí silnice (15. 7. 2010): Vyboulila se nám další silnice. Po dálnici D5 u Tachova se tentokrát o několik centimetrů prodloužila vozovka na Pražském okruhu mezi Ruzyní a Slivencem. Nezbývá než čekat, kdy dojde k deformaci silničního koberce na jiném…
Růžová budoucnost (9. 7. 2010): Už léta probíhá v civilizované společnosti útěk od člově-ka ke strojům. Lidé přišli na to, že některé nepříjemné, nebezpečné a všeobecně odmítané práce může lépe, rychleji a efektivněji vykonávat technika…
Bruselská cesta do otroctví (23. 6. 2010): Evropská unie má existenční problémy. Uka-zuje se, že tento vizionářský projekt, který politici naroubovali na podnož národních států, se dobře neuchytil, nemůže se bohatě rozvinout a čeká jej neodvratný…
Když nám bylo dvacet let (11. 6. 2010): Když mi bylo dvacet a měl jsem – jak mi tehdy říkali – ještě celý život před sebou, připadali mi lidé z generace mých rodičů staří. Bylo jim čtyřicet, padesát let… Dnes bych všechny ty padesátníky a padesátnice považoval za…
Velká voda jako daň z ignorance (26. 5. 2010): Na každoroční povodně jsme si už zvyk-li. Když voda nezatopí půl republiky, přijdou na mnoha místech aspoň lokální záplavy. Nedi-vil bych se, kdyby vědci vyzkoumali, že naše země se pomalu propadá pod úroveň moře…
Velmi vyspělá civilizace (19. 5. 2010): Ve svém věku jsem se naučil značné opatrnosti, leč v hrudníku mi stále tepe srdce nadšeného experimentátora. Miluji vše nové, účelné a efektivní, i když jsem se taky několikrát spálil. Ale říkám si, že lepší je se občas…
Rodina drží pohromadě (11. 5. 2010): Mám rád pohodlný a bezpracný život. K čemu to věčné pachtění, z kterého jsou jen žaludeční vředy, srdeční arytmie a věčně upocená pleš? Vždyť si pak člověk v klidu nevychutná všechny ty dary, které nám byly dány k…
Bábu nepřemluvíš (28. 4. 2010): Už jsem se dlouho tak nezasmál a jsem za to rád. V naší zemi se teď totiž nežije vesele. Předvolební kampaň se táhne jak nastavovaná kaše – protivná a nestravitelná, bez špetky něčeho výživného, natožpak pikantního…
Za havárii u Smolenska může oběť sama (14. 4. 2010): Protože to nikdo jiný nenapíše, nezbývá, než abych se stal černou ovcí já: letecké neštěstí u Smolenska, při němž přišli o život polský prezident spolu s nejvyššími představiteli státu a armády, zavinila…
Komunismus, má láska (1. 4. 2010): Miluji Prahu a dokáži tomuto kouzelnému městu odpustit mnohé nepříjemnosti. Co mi však vadí a vždycky bude vadit, že Pražané nedoká-zali smýt z ulic stopy komunismu a komunistů. Na jejich počest jsou stále…
Schůzka s Kevinem (22. 3. 2010): Potkalo mě nečekané štěstí. Jednoho dne se v mé elektronické poště objevila zpráva, která obrátí můj dosud všední život vzhůru nohama. Píše mi Mr. Kevin Brown (Hnědá) z londýnské banky a informuje mě o nabídce…
Hrdina naší doby (5. 3. 2010): Pana primátora mám rád a hluboce se mu obdivuji. Malý vzrůstem, velký činy a myšlenkami, Napoleon mezi Topolánky. Když pokořil nejvyšší světa, když vytočil salto na motocyklu, zahájil ražbu tunelu…
Smajlíkové noviny (20. 2. 2010): To jsem si zase početl! V metru jsem se dostal k Metru. Pravda, byl to už několikrát jetý recyklát, nad nímž také kdosi vydatně posnídal, ale tím informační hodnota novin nijak neutrpí…
Vražda sněhuláka (12. 2. 2010): Když napadl na sídlišti počátkem ledna sníh, všichni se zaradovali. Špinavá šeď zmizela, chodníky, ulice, trávníky, auta přikryla nová bělostná peřina. Připadali jsme si na okraji Prahy jako ve Špindlu o Vánocích a těšili se…
Globální oteplování (11. 2. 2010): Čím jsem starší, tím jsem podezíravější a jen tak někomu neskočím na špek. Když jdu nakupovat, beru si s sebou vlastní váhu a kalkulačku, abych se ujistil, že kilo cukru skutečně váží
Češtinu zachovat, nebo outsourcovat? (3. 2. 2010): Někdy si doma připadám jako neznalý cizinec. Stává se mi to, bohužel, stále častěji a jsem z toho čím dál zmatenější. Nechci teď mluvit o generačním problému, nemám na mysli…
Svět není, co býval (25. 1. 2010): První roky života prý jsou nejdůležitější. V přírodě to platí bezpodmínečně a až do komických konsekvencí. První, co mládě uvidí, považuje za svou matku…
Pane, jste osel! (14. 1. 2010): Děkuji Evropské unii, zvláště pak směrnicím Evropské komise o regulaci automobilového průmyslu, že mi nastavily zrcadlo, abych mohl spatřit svoji skutečnou tvář…
Kontaktujte autora
